Select Page

2013

Je prvního ledna 2013. Předchozí večer sem usnul ještě před tím než mi všichni ostatní rozezvonili můj služební telefon. Vedle mě byla holka se kterou byla budoucnost spíš černobílá než barevná a venku bylo počasí který stálo za hovno. Před barákem na periferii stálo firemní auto, ale firma už dávno věděla co se mnou v následujících dnech bude. V hlavě mi hrálo spíš to, že musím do práce hned následující den než nějaký předsevzetí, na to jsem nikdy moc nebyl. Málem bych zapomněl. Měl jsem psa a playstation 3. Novostavbovej byt smrděl příjemně po trávě a cigárách, stromeček pomalu usychal a přede mnou byl další rok který jsem s úspěchem ve zdraví přežil. Ne asi. Jinak bych to tady asi nepsal. Jsem rád, že lidi v mým okolí taky neubejvaj, naopak přibejvaj a rozdělujou se do různejch kategorii na potřebný, hezký, divný ale zajímavý a tak dál. Lidi kolem mě jsou proto abych si já uvědomil, že na tom buď nejsem tak v prdeli nebo mě naopak motivujou. Ještě v lednu se dozvím, že tři roky práce pro velkou potravinářskou firmu v lednu skončí a já dostanu prachy a prostor. Hrozně mě to tenkrát bavilo, představovat si co s těma prachama budu dělat. Rozhodně bylo fajn část z nich vzít a vyrazit se vztahem bez budoucnosti do francie. Miluju tu zemi a možná proto díky okolnostem jsme tam zůstali dýl než jsme chtěli a stálo to víc než sme chtěli, ale dneska to mám v piči. Na dálku děkuju těm co mi pomáhali. Na blízko děkuju sám sobě protože na hotelu v Nice jsem poprvé začal psát. Tenhle zasranej blog bude mít v únoru rok. Po návratu z francie jsem odstřihnul vztah plnej hádek a fotek na instagramu a začal se zaměřovat na kšeftování. Kšeftovalo se dobře a se vším, díky tomu jsem byl devět měsíců na prázdninách. Dotáhli sme celkem úspěšně do naprostýho vrcholu projekt s jedním raperem kterej je víc retardovanej než talentovanej ty vogo, ale nemysleli sme to nikdy zle. Svobodnej, zhulenej a urvanej ze řetězu jsem začal navštěvovat všechny možný starý i nový kámošky až jsem u jedný starý kámošky našel novou kámošku která mi začla dávat trošku smysl do budoucnosti. Blonďatej diamant pohozenej ve špíně na hnusným žižkovským bytě je se mnou do dnes a pořád v tom vidím stejnou budoucnost jako na začátku. Léto bylo skvělý i když život v praze bez auta stojí na hovno, pořád se dá žít celkem kvalitně. S muzikou sme hráli na fesťákách a s jedním z mejch nejbližších jsme založili novou zábavu v radiu. Na konci července to začalo vypadat, že prázdniny končí a na konci září opravdu skončili. Novej job, novej start, nová šance se někam posunout dál. Pár dnů na to proběhlo velký stěhování z přízemí na periferii do čtvrtýho patra v centru do bytu kde právě teď sedim a koukám z okna.. Je prvního ledna 2014 a já včera vydržel přes půl noc, dneska mi je dobře a jediný předsevzetí který mám je to, že bych za rok chtěl napsat další post. Je mi uplně jedno jakej bude rok 2014, stejně se z globalu nezmění nic, lidi budou dál chcípat v autech, holky možná přestanou tohle léto nosit kulicha a začnou nosit rukavice, nevim. Mám to v piči, já chci jen aby moje práce byla letos dost vidět a myslím, že je k tomu slušně nakročeno. BBK

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *