Select Page

Back home

Back home

Někdy jsou dny, který jsou na hovno a někdy jsou zas ty lepší. Vlastně je to neustálej souboj mezi tím co bude. Jak nějaká zkurvená loterie, kdy prostě musíte hrát, i když víte, že je to pokaždý pade na pade. Jediný co může to štěstí přihrát k tý vidině lepších dnů jste vy. Nikdo jinej. Jasně někdy se objeví někdo, kdo vás nasměruje, kdo vám ukáže šipku kudy se z tohodle kasína dostat ven. Nebo alespoň na záchod. Jenomže to největší úsilí je na vás. Jednoduchý je se na to vysrat, rezignovat, bejt doma zavalenej hromadou vodpadků, protože jste prostě tak v líný, že je ani neodnesete ven do kontejneru. A vlastně proč doma, lidi mají odpadky v hlavě, odpadky ve vztazích, v autě, všude. Už jen to úsilí si občas ty věci urovnat je zkurveně těžký. Ty nekonečný souboje sám se sebou jsou horší než kterejkoliv malichernej spor. Nicméně, někdy je fakt jednodušší se na to vysrat. Nechat to bejt a plout životem jako pírko ve větru. Ono koneckonců není špatný občas vypadnout ven a jít kam to zrovna půjde. Neřešit jestli příjdete domů v osm nebo až třeba osmýho. Pokud včera bylo devátýho. Jenže tohle nejde dělat věčně, Nebo rozhodně ne na malým kousku prostoru. Toulat a nechat se unášet, můžete když plujete po mořích, když se touláte po kontinentu nebo rovnou po světě. Ne když vaše hranice končí s cedulí oznamující konec města. Chce to bejt organizovanej, chce to si říct musíš. Mít režim a vědět, že bejt někde v půl znamená bejt tam v půl nebo o pár minut dřív. Ne v půl a pět nebo půl a tři hodiny navíc. Zvlášť když o něco jde. Co o něco? Jde o prachy, vždycky a jedině. Buď chodíte do práce pro ten samej plat každej měsíc, případně kvartální odměny, aby občas bylo i na nějaký to povyražení nebo chcete víc. Riskujete, pokládáte na špalek vlastní hlavu a doufáte, že jednou to co chcete vyjde. Nechcete hrát loterii, nechcete přece žít v tom, že každej den je jenom pade na pade. I když, někdy se koukám kolem sebe a vlastně to možná dost lidí chce, stačí jim to. Ráno se probudit s tím, že to bude buď dobrý nebo blbý, nechat to na osudu. No a já to měl stejně, dokud mi teda nedošlo, že to je pěkně na hovno. Takže zase budu psát, protože mám čas, protože můžu, protože mi to psaní pomáhá udělat ten den o něco lepší.

Bubaklife

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *