Select Page

Bobcat

Bobcat

Právě teď mám před sebou jedny z nejtěžších dnů v tomhle roce. Za chvíli budu muset přepnout do cizí řeči a bejt maximálně profesionální, což mě chvílema činí značně nervózním. Zkusil sem si vyhonit, ale náš kancl není uplně ideální místo na tyhle aktivity. Takže tohle je ideální forma na odreagování. Zvlášť když se mi včera podařilo zažít něco, z čeho sem ještě teď tak trochu zmatenej. Nějakou náhodou sme včera byli v Dobříši na akci. Ta akce byla už od  začátku tak trochu jiná. Bylo mi řečeno, že jedu na fireshow, kterou budou dělat nějaký starý technaři, co jezděj dělat show i na Burningman festival, kam mimochodem chci. Supr, starý technaři s hácéčkama na hlavě, ohnivý zapálený klacky a pravděpodobně takový ty technopsi, který už od štěněte na rychtách mrdaj bedny, to si prostě nešlo nechat ujít. Zvlášť když se to celý mělo odehrávat v továrně na bagry. Jo a taky tam měl bejt raut, no a na žrádlo zadara se ne neříká.

S touhle informací sme vyrazili a po připojení druhýho auta i zdárně zaparkovali na parkovišti před obrovskou halou. Vlajky společnosti vlály na stožárech a místní security chlápek nás odmítal pustit do vnitř. Naštěstí ne moc dlouho protože se objevila holka v parádně kurvím kostýmku s nějakou napatlanou maskou na ksichtě. Ta si to vzala na zodpovědnost takovým stylem, že securiťák nakonec ani nechtěl naše jména. Podle mě ho dostaly její kozy, který byly extrémně namačkaný v černým korzetu. Byli sme zhulený a měli sme hlad, proto nám informace, že raut už je jenom v jedný hale, nepřišla úplně vhod. Zvlášť když hala byla velice nastrojená, znáte to. Hadrový a obrazový dekorace, stoly s ubrusama, dobře oblečení a cizím jazykem hovořící lidé a kuchaři jako dominanta celýho toho prostoru. Vysoký bílý čepice samozřejmostí. My sme byli oblečený jako normální vagabundi z kdejakýho evropskýho města a bylo nám to uplně u prdele. Hulihlad, raut, tacos, sashimi, roastbeef, raclette, žebra a další parády postupně navštěvovaly talíře v našich rukách až do doby, než nám nějakej cizojazyčnej člověk oznámil, že show začne za pět minut.  Dojedli sme a vyrazili ven, kde už návštěvníci týhle show poctivě zabrali místa na malý tribuně. Bylo mi divný, že továrna na bagry má tribunu a něco jako kolbiště, ale těch divných věcí bylo tenhle večer víc, takže jsem to přešel. Tři chlápci mluvící různejma cizíma řečma to celý uvedly a pár lidí z publika začalo mlátit do předem připravenejch barelů jako do bubnů. Byl to tak nesynchronizovanej rámus, že by to žádnej technopes na světě nedal.

No a pak to začalo, nejdřív operní zpěv za zvuku houslí a v doprovodu parádní laserový show a pak nastoupila naše známá kozatka od vstupu. V ruce bič a za zvuků cirkusových melodií začínala drezůrovat ty nejmenší bagry z nabídky místní společnosti. Ti se mezi sebou různě motali a ve výsledku to chvílema vážně vypadalo jak nějaký nemotorný zvířata tančící jedno s druhým. Následovali větší stavební stroje a s nima i novej hudební podklad. Cirkus byl nahrazenej elektronickou hudbou a týpkama s hořícíma klackama. Pak přijeli větší bagry a pak větší bagry, až na konec dorazily ty největší svině spolu se sklápěčkama a zakončil to menší, ale spektakulární ohňostroj. Každej kus techniky předvedl určitý triky, který rozhodně nikdo z nás nebude zkoušet doma a byl doplněnej různým druhem tohodle novodobýho kejklířskýho umění. Pobavil mě týpek hrající na plechový odpadky umístěný v radlici toho největšího bagru a holka připomínající loutku na lanech, který byly jak jinak než na bagru. Všude byla spousta ohňů, bagrů a celkově sem si nebyl jistej jestli je to skvělý nebo ne. Umělci odváděli maximálně skvělou práci a ty frajeři řídící techniku taky. Chvíli mi nedocházelo, jestli mě baví to vystoupení, který normálně lze vidět s mnohem menší kulisou na jakýkoliv akci pro legalizaci trávy a nebo jestli je ve mě to dítě, který chce vidět větší a větší techniku s maximálním množstvím hořících věcí na ní. Dál jsem si pokládal otázku, co je sakra potřeba udělat za show, aby člověk dokázal prodat bagr za dvacet míčů. Jaký se potom musej dělat věci, když chcete prodávat třeba vrtulníky nebo výškový jeřáby. Zůstal sem ohromenej. Bylo to něco tak k sobě nepadnoucího, až to k sobě padlo vlastně naprosto přesně. Cestou domů mi bylo řečeno, že pro kejklíře to bylo něco naprosto úžasnýho, protože sám kejklíř co točí hořícíma tyčema je fajn, ale dejte ho do společnosti laserů, bagrů a firemních peněz umožňující relativně volnou ruku a máte show, kterou bych klidně chtěl vidět znova. Asi budu muset začít dělat do stavebnictví protože takovýhle momenty se běžnejm lidem v životě moc nestávaj. Bubak

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *