Select Page

Cat´s Best

Cat´s Best

Tenhle rok, jsem se rozhodl věnovat se víc svejm pracovním věcem a míň prázdnýmu chlastání a vyhazovaní prachů komínem. Místo toho si chci kupovat krámy, aby můj život byl zhýralejší, bohatší a pokud možno nezatíženejma žádnejma splátkama ani sekerama za předchozí víkendy. Je začátek ledna a já si nejsem jistej, jak dlouho mi to vydrží, ale zatím můžu říct, že se mi to daří. V pátek jsem vyrazil na mejdan všech mejdanů s tím, že mě čeká náročnej víkend a já si prostě nemůžu dovolit udělat průser. Pozdravil jsem všechny, kteří se dali pozdravit a ve dvě hodiny jsem ležel v posteli a spal. Jednak díky svýmu vlastnímu omezení a taky díky předchozím několika denním přípravám na první pracovní víkend v tomhle roce. Podle slov organizátorů šlo o nejnavštěvovanější výstavu koček v týhle zemi. Přesně tak, výstava koček je teď činnost, kterou budu trávit pár víkendů v tomhle roce. Tým lidí, kteří jsou najímáni jako otroci za mizernej peníz jsem si přebral z minulýho roku. Konec konců, proč měnit co funguje.
Během pátečního dne jsme navozili veškerý materiály a vzorky na místo konání. Octavia v kombíku se opět projevila jako ideální auto na stěhování různejch věcí a to už po několikátý. 4x totálně naplněná a naprdeli sedící kára zvládla do hotelu, kde se výstava konala, natahat skoro dvě tuny tý nejlepší podestýlky pro kočky, několik kartonovejch stojanů, roll upů, reklamních tiskovin a dalších nezbytností.
Nejdůležitější při účasti na výstavách je nadělat si kámoše. První kdo se stal novým kámošem na následující víkend, byl starší dědek hlídající parkoviště. Bylo mi jasný, že s ním budu řešit parkování několikrát denně a tak byl první, kdo musel odpovídat, jestli má kočku a do čeho sere. Kladný odpovědi, znamenaly úplatek v podobě pytle kočkolitu a ten zase znamenal slevu na parkování, k mojí smůle pouze v pátek, zbylý dva dny dědula kasíroval pěkně plnou, nicméně byl přátelskej pokaždý a v neděli už automaticky věděl, že platim velkejma bankovkama a měl pro mě nachystáno nazpět a poctivě vyplněnej paragon. Další s kým bylo třeba navázat přátelství byl chlápek od hotelu, zodpovědnej za tyhle eventy. Ten nám ochotně ukázal kudy nacouvat na rampu, jak jezdit výtahama pro služebnictvo pracující na hotelu a kudy se motat v zázemí budovy tak, aby sme se neztratili a přitom nikoho nesrali. Když znáte chlápka co je zodpovědnej, automaticky vás moc nezajímaj ty co sou pod nim a přesně tak se stalo. Security guy s brejlema, v nepadnoucím obleku a pravděpodobně s karierou v těch nejospalejších obchodních centrech, byl přesně ten případ. Už v pátek nám vyhrožoval pokutou za dlouhý stání u rampy, v neděli pro změnu zamezil našemu vniknutí do výtahů pro zaměstnance, takže jsme museli čekat na jeden extra pomalu jedoucí výtah spolu s ostatníma účastníkama výstavy. Teoreticky podle klubovýho rozdělení, jsme my byli něco jako artists, měli jsme oranžový pásky, zbytek byli plebs, ti měli pásky červený. Míchat tyhle dvě skupiny ve výtahu, nedělá dobře nikomu. Alespoň v clubu. Naštěstí na výstavě koček vás nikdo nepoleje drinkem a dokonce i na záchodech jsou volný kabinky s hajzlama bez urvanejch prkýnek. Sraní na takovejch akcích je komfortní. Celkově se tenhle job točí dost kolem sraní. A tak jsme byli připravený odpovídat na jakýkoliv dotazy na tohle téma, pokud šlo o kočky. Ostatně lidi přicházející k našemu pointu zajímalo nejčastěji, jestli máme něco ve slevě nebo ideálně zadarmo. Zadarmo u nás bylo, bombony a brambůrky v misce. Lákadlo na děti a jejich proti stranu, důchodce. Čokoládový bombony mizej v igelitkách někdy na potom, téměř na každý výstavě. Nesmělost a drzost národa se pozná podle misky s bombonáma zadarmo.
První den výstavy začal s neočekávaným klidem na našem stánku a s očekávanou nervozitou na straně pořadatelů, těm navíc v sobotu napadlo za půl hodiny asi tři centimetry sněhu a to je v tomhle městě průser vážení. Naštěstí se brány otevřely, návštěvníci přicházeli a štáb, kterej jsme si pozvali, aby tu parádu natočil, tak ten přijel včas a fungoval. Tolik nenalitejch akčních lidí v sobotu ráno se jen tak nevidí. Čas plynul a my si ho krátili různejma interníma aktivitama a konverzací s návštěvníky. Ve chvíli kdy po dvacátý melete to samý dokola si začnete připadat dost na hovno. Jakoby ty lidi neměli kreativnější otázky. Naštěstí mezi návštěvníky občas potkáte známej ksicht. Někdy se dokonce vy stanete známej ksicht pro někoho, jehož ksicht vám nic neříká. Zdvořilost, úsměv, fotka, krátká konverzace a zpátky k odhánění dětí od misky bombonů. Asi tak probíhal první den na výstavě. Jeden politej ubrus, jeden snědenej smažák, nějaký to se zakoukání do ženskejch objektů v okolí a hlavně pár zničenejch nohou z celodenního stání v koženejch polobotkách. Kočičí fanoušci hlasovali, paní s hlasem Uršuly Klukové to nadšeně hajpovala na mikrofon a její hlas nás doprovázel celým dnem i dnem následujícím. Zasloužený občerstvení v hotelovým baru nám udělalo nový nechtěný přátele. Barman s barmankou byli rádi, když zjistili, že jsme solventní a ještě radši, když recepční oznámil, že tu máme odvoz vozu. První den toho bylo až moc a po vypití posledního piva v non stopu pod barákem, jsem zanechal zbytek naší družiny na pospas vlastnímu osudu a šel domů.
Nedělní ráno přišla obleva a poslední den celý týhle kočičí parády. Nadšenej, že v sobotu alergie nepropulka naplno, jsem vyrazil na místo činu. Rýma se dostavila deset minut po příchodu a pálení očí, do kterejch kdybych si šáhnul, tak zrudnou jak rakev pro Ransdorfa, trvá do teď. Ty roztomilý zasraný mňoukavý mrchy mě dostaly. Celej den byla moje hlava úplně v jiným hrníčku a vlastně je zvláštní, že nedošlo k nějakému necitlivému odmítnutí podané otázky ať už se týkala čehokoliv. Vono umět bejt milej, je na takových akcích vlastně to, co ji dělá úspěšnou. Další věc je umět skládat materiál do auta tak, že na první dobrou zavřete všechny dveře bez nadměrně vyvinutýho tlaku. Ale k tomu vám stačí jen znát svý auto a hodně hodin hraní tetris při sraní. Tím mimochodem naše výstava skončila.
Byla to první akce tohodle typu v mým životě. Jako návštěvník lomeno alergik, bych asi na podobný události neměl co dělat. Ale z pozice obchodníka s artiklem určeným ke sraní, zvířatům, který mně defakto znepříjemňujou život, můžu říct, že jsem rád za takovou zkušenost a víkendy jako byl tenhle. Komunita kočkařů není jako třeba buzny nebo pankáči, motorkáři nebo jiný darebáci, je různorodá, jsou tam lidi, který maj kočku jako dítě. Kočka může bejt společník osamělý báby, který už nikdo nezůstal nebo jako parťák v rodině s dvěma malejma dětma. Věřím, že některý kočky dokážou svejm majitelům vydělat prachy, vyhrávat výstavy, zvlášť ty hodně chlupatý co se tvářej, jak když bez medajle vydrápou někomu oči z hlavy. Ale každýho kdo na tý výstavě byl, tyhle zvířata spojujou, teda, skoro každýho. A každej chovatel chce pro tu svojí kočku to nejlepší. No… A to je to co tam nabízím já. Bubakats

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *