Select Page

Hey shawty, its your birthday

Hey shawty, its your birthday

Je to tak trochu malej zázrak, že tady teď sedím a můžu to celý rekapitulovat. Pro upřesnění je pondělí ráno, já sem kdesi v Kladně, v kanclu do kterýho oknem proniká ranní slunce a venku je zima, že by ses posral. Matně si vybavuju co se stalo se sobotou a teď k tomu zkusím přidat i to co vytáhnu z paměti o pátku. To byl ten den, kdy sem slavil dvacet sedm a vlastně taky tři roky týhle píčoviny plný slov.

To, že mi bude dvacetsedm sem začal řešit už někdy v lednu. Je to ten věk, kdy většina největších urvanců zařvala, většinou jim k tomu pomohly fety, pistole nebo shoda debilních náhod. No a jestli předchozích dvacet šest let často slýcháte, že byste se měli krotit nebo píčoviny typu, tohle bylo přes čáru, tak je asi na místě, aby oslava narozenin číslo 27 musí bejt šílená jen proto, že nejspíš ten rok chcípnete. Díky lidem co znaj lidi co maj cluby a taky těm lidem co znám já, se organizace největšího mejdanu jara na západním břehu vltavy rozjela velice rychle. Na začátku ledna bylo domluveno kdo, kdy a za kolik bude hrát. Toho hlavního úkolu, nalákat lidi do clubu, se zhostil jeden z nejúspěšnějších slováků současnosti. Ne vážně nemyslím nácka Kotlebu, myslím toho rappera, co si do vlasů nechává zamotávat šňury a kdyby se po sto letech nerozešel s holkou, tak věřím, že do teď rapuje maximálně v autě mezi Blavou a Trnavou. Událost na sociální síti se začala plnit lidma a všechno vypadalo dobře. Dokonce i já jsem začal aktivně zvát a hrotit lidi a kámoše, na oslavu. Seznam lidí dával dohromady něco kolem dvě stě jmen. Po pracným regulování se v den D seznam zúžil na asi stopade. Ve finále dorazila slabší půlka z něj.

Omluvenky nejrůznějšího typu, většinou teda na nemoc se začaly množit asi dvě hodiny před začátkem. Bylo mi to celkem jedno, u některých jedinců sem věděl, že den před pátkem lejou kbelíky chlastu v harleys a vlastně sou třeba ještě teď v pátek večer pohřešovaný. U jiných zase vím, že sou debilní a i přes to jak vypadaj schopný, tak sou ve skutečnosti neschopný a tím, že nepřišli a nedali ani vědět, jen umocnili svoji neschopnost. Překvapivě dost lidí si tejden před tímhle víkendem dolámalo končetiny a i přes bezbarierovej přístup, to nedali. Co už. Vzhledem k tomu, že dost lidí nedorazilo, jich furt bylo víc co dorazilo. A já abych jen nepíčoval, jsem opravdu neměl dostatek prostoru a energie na to se věnovat uplně všem. Podávání rukou, objímačky, pozvání na panáky, odmítání panáků, dotazy na to kde se dá sehnat nějakej sajrajt do rypáku a další narozeninový povinnosti se na mě valily ze všech stran. Někde jsem se zdržel pár minut, někde pár sekund a do show mi šlo jen o to, nebejt nalitej, abych to třeba nepokurvil. Tohle předsevzetí padlo ve chvíli, kdy na schodech zasvítila hlava Pána Temnot, kterej dorazil až z Košic a toho Araba co jezdí s tím rapperem ze slovenska, co tu měl ten večer hrát. Potěšen lahví vodky, znamenající klíč k úspěchu a půl litrem domácí pálenky ze zahrad Pána Temnot jsem prostě dva panáky dát musel. Večírek příjemně ubíhal a k tomu, aby mohl začít ubíhat do plnejch stačilo jen odehrát koncert.

Patnáct tracků a jdeme chlastat, jediná povinnost toho večera, tři hosti připravený v backstagi a dj už dva dny v nervu protože sme moc nezkoušeli. Do toho plnej club, nazvučený mikrofony a nervozita, že by se dala krájet. Netroufám si hodnotit svoji show, ale protože sem po ní asi deset minut parádně blil, myslím že byla dobrá. Vrcholovej moment byl, při ohlášení příchodu rappera v masce, která se strhla a byl pod ní člověk, kterej neví jestli pc nebo mac, miluje malibu a já sem byl rád, že si udělal čas a přijel z Hroznový Lhoty dát pět minut svýho extrémního umění. Už před pár lety jsme ho pozvali na narozeniny jednoho dobrýho kámoše a teď dostal šanci i tady. Lidi vypadali, že se baví, já vypadal, že umřu a mý triko vypadalo, že by z něj mohla bejt parádní polívka, kdyby se vyždímalo. No a pak to začalo, vodka, vodka, telefon, vodka, vodka, telefon, pivo, brko, telefon, jak kdyby to byl nějakej zkurvenej binární kod, ale o třech znacích. Já si konečně začal všímat lidí co přišli. Filmaři, hustleři, bitches, starý, nový a mezinárodní páry. Kámoši z práce, od stolu, od muziky nebo prostě random lidi přijíždějící z různejch koutů republiky jen proto, aby tady mohli bejt, vidět koncert a užít si atmosféru šílenýho mejdanu. Logicky nešlo mít čas na každýho, ale ten pocit, že tam každej jeden člověk byl se mnou, tak ten sem cítil a jeho hodnota kterou mu dávám se nedá ničím vyčíslit.

Dneska s odstupem pár dnů vidím, jak mocný to bylo. Peníze pracně vydělaný jsou poslaný zpátky do oběhu, dárky jsou rozbalený a postupně si nacházejí svý místo v mým životě. Mimochodem, dárky jsou téma nad kterým bych se rád pozastavil. Já osobně nenávidim komukoliv cokoliv dávat, nejsem v tomhle moc kreativní a rád dávám věci co nedávaj moc smysl. No a nebo flašku. Z toho důvodu taky vlastně nic nechci. A stejně se najde pár lidí, co přesně ví, čím mi udělat radost. Můj život je nyní bohatší o minigolf na záchod, skvělá věc, která udělá z vašeho sraní netradiční golf resort a vy se můžete cejtit jako Tiger Woods když při tlačení hovna ven dáváte hole in one. Další kousek co obohatil můj život je prodloužená ruka. Tuhle vychytávku jsem ocenil hlavně v sobotu přes den, kdy jsem ve stavu totální brambory seděl doma na gauči dudal prémiovou Ciroc vodku od Pána Temnot a nemusel udělat ani pohyb zádama navíc, stačilo si lahev podávat touhle život hackující vychytávkou. Skvělá věc, která se mi rozhodně v životě hodí je taky elektrická plácačka na mouchy a k ní čtyři tužkový baterie. Už se těším až ty votravný kurvy budu pálit proudem na popel jak vězně snažící se překonat elektrickej plot na cestě za svobodou. K tomu si můžu pustit třeba dvojcédé Olgy Lounový. Vlastně je můj život dost bohatej. Bohatej na lidi kolem, zážitky co s nima mám a tyhle slova berte jako moje díky za to, že ste v pátek se mnou utvořili další mocnou vzpomínku, kterou jednou svejm vnoučatům radši říkat nebudu. Bubaklife

P.S. Na slovensku se tenhle víkend do parlamentu dostala strana pod vedením Mariána Kotleby, župana banskobystrického regionu, zkurvenýho nácka a propagátora knírů co vypadaj jako kartáček na zuby. Je to smutný sledovat jak lidi ze strachu volí extrém.

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *