Select Page

Hip hop kemp

Hip hop kemp

Letos na kempu, to bylo podobný jako vlastně vloni na kempu a nejspíš to tak bude vypadat i příští rok, ale asi by to chtělo začít od začátku. Kempů sem už ve svým životě pár zažil. Poprvý sem přijel s kámošem vlakem na jeden den, pamatuju si, že sem měl bílou mikinu, ve který mi bylo extrémní horko a svou bílou barvu ztratila jednou pro vždy už asi po deseti minutách, co sem ji vyndal večer z batohu. To byl kemp, kdy sem nikoho z vystupujících neznal, odmítal sem bydlet ve stanu, na pivo sem si pečlivě udělal budget a druhej den ráno v šest sme jeli vlakem zpátky domů přes celou republiku. Nevnímal sem pořádně nic z toho, co dělá kemp kempem. Viděl sem kontrafakt a non phixion, který sem tenkrát měl ve svým ipodu a dost dobře nechápal, proč tam není nikdo další z těch, který v tom ipodu mám. Taky sem věděl, že afro je noha vod stolu, ale vlastně sem asi pořádně nevěděl proč. Jedli sme čínský nudle a před vstupem do areálu sme dojížděli teplej rum s kolou z pet lahve. Jediný co si pamatuju, že kromě loga zůstalo do dneska stejný, je počasí. To se ostatně neměnilo nikdy a každej následující rok bylo vždycky skvěle. No a když skvěle nebylo, já sem tam zrovna nebyl.

Jak plynul čas, tak já postupně začínal zapadat do nějaký tý party, která se na kemp dostává i dál než je plebejcům přístupná zóna. Na kempu sem zažil skvělý setkání s lidmi i drogou, zažil sem momenty, který do dneska dávám při různejch příležitostech k dobru. Nicméně s věkem přibyly i moje nároky na to, co od kempu očekávám. Tou první věcí je artist páska, se kterou se můžete producírovat skoro všude a je vlastně jedno, jestli hrajete nebo nehrajete. Další nutnost je car pass, protože je dobrý mít v tom areálu nějaký svý zázemí, kam si můžete zalízt a dělat, že tam nejste. Velkou výhodou je k tomu mít i nějakej hotelovej pokoj, kam si dáte zbytek svých věcí, no a v poslední řadě to jsou peníze. Samozřejmě jde to všechno i bez toho, ale prostě s jistotou pár volnejch litrů v kapse, je ten kemp hned tak nějak příjemnější a nakonec i utratíte míň. Vono když si vezmete dva litry, máte jistotu, že je tam necháte. Když si vezmete dvacet, tak tam necháte třeba deset, ale nikdy ne celou dvacku. No i když.

Letošní kemp pro mě začal už den před tím. Plnej zážitků ze života, kterej momentálně žiju, sem si zašel na pivečko den před odjezdem a po pivečku dostal chuť na kvalitní weed a tak sem zrealizoval noční smoke session s mojí malou youtuberskou kámoškou. Pálili sme ty svinstva až asi do čtyř ráno, než nám dovezli pětačtyřicítku pizzu. Ta nás poslala do postele, k mojí smůle každýho do tý svý. Průser byl, že ve chvíli kdy sem skutečně zabral, bylo sedm hodin a na mý dveře dole už v tu dobu dlouze a nepřerušovaně zvonila vzácná návštěva z východu. Samotnej Pán Temnot přijel a bylo jasný, že v den odjezdu na kemp budu skvěle nevyspalej. Naštěstí Pán Temnot s sebou přivezl košickou snídani a u tohoto druhu pokrmu jsme následující dva dny už zůstali. Spolubydlící se aktivně připojil k přípravám na odjezd a když padla jedna hodina, vyráželi sme směr Hradec Králové. Dvě auta, jedno ve složení spolubydlící a Pán Temnot, druhý ve složení já a malá youtuberská kámoška. Cesta ubíhala rychle a my dorazili asi po hodině a něco na hotel. Jestli Hradec Králové jako město něco potřebuje, tak to není stupidní železná koruna místo kruhovýho objezdu, ale pořádnej hotel evropský úrovně. Takovej ten, kde místo klíče máte kartu, kde funguje alespoň 12 hodin room servis a na pokojích je minibar. To kde sme byli my, byl asi nejlepší hotel ve městě a stejně stál dost za vyliž prdel. Nicméně i tak sem za něj ve finále byl rád. Sprcha tam byla a dokonce po nějaký době tekla i teplá a absence požárních senzorů umožňovala pálit brka v klidu na pokoji. No a to se taky dělo, spálilo se pár gramů na popel, dali sme si košickou snídani a vyrazili do areálu.

Na akreditacích šlo překvapivě všechno hladce, dokonce i s vydáním car passu nebyl problém a díky tomu se nám podařilo do areálu propašovat slušnou zásobu vodky. Zaparkovat u stage, jako minulej rok. Nalejt drinky, jako minulej rok a doufat, že nebudeme trávit celej festival u auta, jako minulej rok. Nutno dodat, že ne každýmu první drink sednul a tak se po čtvrt hodině od zaparkování už parádně blilo. Vzhledem k tomu, že bylo světlo a čím sem starší, tím míň mě ty vystoupení zajímaj, tak byla skvělá příležitost se jít projít po areálu. Dostal sem doporučení na Salt n Pepa food truck, už po několikátý btw. Jenže pokaždý, když sem měl příležitost ochutnat, tak buď jim akorát došly housky nebo sem prostě tak nějak neměl hlad. To samý se dělo i teď. Přejedenej košickou snídaní, sem neměl na Burgery ani pomyšlení. Flákali sme se areálem, zdravili lidi, občas někde zastavili prohodit pár slov nebo objednat drink. Vlastně to bylo fajn. Nikdy sem od tý doby, co jezdím jako vystupující takhle projít areál nebyl. U stánků s hadrama non stop probíhal nějakej Freestyle polskejch rapperů, na breakdance stagi se zas pokaždý lámali v pase nějaký pomatenci oblečený jako když trendy furt udává G-unit a v gastro uličce k mýmu překvapení zmizelo kfc a burgerking. O to víc sem byl rád, že tu lidi zkoušej sázet na kvalitní žrádlo. V porovnání s Hiphopžije festivalem, vede hiphopkemp o celou třídu. Tam to byly samý halušky a jídlo po cikánsku, to známená pálivý a dost často když je něco pálivý, tak to zakrejvá to, že to nejspíš není uplně fresh. Jenže to nás nezajímalo, padala tma a nás zajímalo kde a jak si rozsvítit a taky chlast. Ten mimochodem nešel do hlavního prostoru areálu pronýst, takže sme se furt museli vracet k autu do artist zony a vono to vlastně bylo dobře. Cestou k autu totiž člověk pokaždý potká někoho dalšího. Stane se vám, že se jdete občerstvit a najednou sedíte v backstagi a posloucháte třeba debatu o knihách s Vladimirem 518. Nebo ste v úplně jiným autě kde se schovávaj paranoidní návštěvníci před tajnejma. Tu a tam se člověk na kempu dostane do fakt zajímavejch situací. S postupující noční hodinou bylo ve vzduchu znát, že léto pomalu, ale jistě končí. No a na nás bylo znát, že je potřeba se přesunout někam dál. Pokračování mělo probíhat na hotelu, kde sme měli pro tuhle noc pokoj, akorát, že naštěstí ne na našem pokoji. Na mě padla po příjezdu únava a tak sem k nelibosti ostatních zvolil převalování se v posteli. Jejich mejdan na pokoji, ze kterýho byl přístup na střechu nižší budovy, pokračoval tak dlouho, dokud ho nerozpustili pánové od městský policie. Lidi ze sousedních paneláků měli problém s tím, že někdo se jen tak producíruje po střeše baráku a tak to napráskali.

Bylo asi půl desátý ráno a moje převalování se už nedávalo smysl, navíc bylo horko v jedenáct byl checkout a já si začal připadat děsně opuštěnej. Takže sem vyrazil o dvě patra výš a po vyslechnutí výtky ze strany Pána Temnot sem popadnul vodku a lil jako by to bylo naposled. Že tenhle den bude bolavej, bylo jasný hned. Druhá noc po sobě beze spánku, horko, navíc další noc bez vyhlídky vlastní postele. Kolem druhý hodiny došly zásoby a pro většinu ze zúčastněných to bylo znamení, že je čas jít spát nebo v jednom případě jet domů. Pro mě to bylo znamení, že buď budu pohozenej někde na zemi s taškou pod hlavou nebo se vydám na cestu mučedníků zpátky do areálu. No a tak se stalo, bylo horko a já vyrazil pěšky s mezizastávkou v jednom hotelu v centru a pak v drogerii. Tam sem nutně potřeboval zakoupit vodu ve spreji, kterou každej kdo má rád mejdany u kterých se zapotí prostě potřebuje. U drogerie sme si objednali jeden z taxíků, který během festivalových období pendlujou Hradcem v takovým počtu, že snad každej kdo má ve městě auto, ho polepí žlutou folií a pustí se do vydělávání peněz. Za dvě kila kamkoliv, férovej deal, zvlášť když potřebujete ke stanu dostat nákup chlastu. Konečně přišla chvíle hecnout Salt n pepa burger a vyrazit na premiéru Máma má raka. O tom sem tu mimochodem kdysi psal a teď už po shlídnutí dodám jen, kurva tohle musíte vidět. Já během toho filmu zvládnul nalejt na dívku stojící po mý levici téměř celý pivo a uvědomit si, že se blíží čas odškrtnout další festivalovou povinnost. Tou povinností je zvládnout najít slušně vypadající toitoiku a parádně se do ní vysrat. Protože nebyla tma a areál byl otevřenej chvíli, tak moje šance na tuhle challenge byly relativně vysoký. Zvolil sem dobře situovanou budku za hangárem, kam plebs ani vip plebs nemá přístup, takže hrozí minimální riziko převrácení. Jinak když už někoho převracíte v kadiboudě, tak mějte soucit a neházejte ho na dveře. Já splnil misi s gracii a v komfortu. Dostatečný množství papíru a společnost dvou much byl ideální odraz do dalších festivalových dobrodružství. Dostal sem slinu a tak sme šli courat areálem a lejt. To ostatně pokračovalo až do doby než padla tma. Přijeli další návštěvníci, kteří nebyli předchozí den a jelo se téměř od začátku. Ve dvě ráno se nastartoval motor mýho auta, otevřel kufr a dala se hodinová session u káry. Pil se rum a kouřila se marihuana. Už už to vypadalo na vrcholnej moment festivalu, ale pak se stalo něco ještě silnějšího. Byly asi tři ráno a nějaký minuty a já najednou stál s dalšíma lidma uprostřed narvanýho reggae hangáru. Všude kolem nás bylo dost lidí, většina pálila brka nebo se vlnila na hudbu, která dávala jasnou mesidž. Babylon nám nevezme naší ganju no a do toho my. Unavený, ulepený, přejetý celým tím festivalem, v jedný ruce drink a brko no a v tý druhý misku s horkou zelňačkou, na kterou sem neměl chuť a navíc sem ji vlastně ani neměl jak jíst. Jediný co sem věděl bylo to, že ji tam s sebou potřebuju mít. V ten moment pro mě letošní hiphopkemp vrcholil, a i když zbýval ještě jeden den, já věděl, že moje mise tady končí. Dokouřil sem s partou poslední brko a vyrazil spát do auta. Přišlo mi to tak nějak lepší než se táhnout na hotel, kde na mě čekala moje taška. V autě sem chvíli váhal, jestli bejt idiot a zkusit jet domů hned, ale naštěstí mám ještě furt dost rozumu. Pak najednou bylo nějak deset ráno. Se strachem a po otření auta od nánosu prachu sem vyrazil z prostor letiště směrem do města. Naštěstí si mě žádnej místní policajt nevybral k žádný kontrole a já naložil svý věci a bezpečně opustil město. Doma následoval spánek a chvilkový váhání, jestli přece jenom ještě ten poslední večer ten kemp nedat, ale bylo mi více méně jasný, že odpověď znám. Zpětně chci poděkovat všem těm, který sem potkal, těm co mě třeba poznali a chtěli se fotit nebo tak něco, to mi dělá vždycky radost. Taky chci říct organizátorům, že je to uplně jedno koho pozvete příští rok, stejně ten line up bude stát za hovno pokaždý a pokud jde o mě, mě ty koncerty vlastně ani nezajímaj. Hiphopkemp je údajně festival s atmosférou a to můžu asi jen potvrdit, atmosféru dělaj lidi, davy poláků, hromady kámošů, smradlavý toitoiky ve kterých sou hovna až po okraj, nesmyslný chození sem a tam a tak dále. Vždycky když přijedu domů, tak si říkám, že to bylo naposled, ale je mi jasný, že příští rok zase minimálně na noc vyrazím. Přece jenom, nikde jinde si ve tři ráno zelňačku v reggae hangáru dát nemůžete. Bubak life

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *