Select Page

I am almost ready.

I am almost ready.

Mám zajímavou zkušenost, vlastně je to asi první moje taková zkušenost v životě. Strávil jsem do poledne a tlačil u toho kočár s dítětem. Ne vážně, malej, rok a něco starej Tony, já a jedna jeho teta co si ho půjčila na hlídání. Můj přístup k dětem nikdy nebyl takovej, že bych po nich toužil. Na druhou stranu vždycky jsem si říkal, že na to mám ještě dost času. Je pravda, že čas na to mám, ale tentokrát už mi je jasný, že kdyby to přišlo, tak to dám jak nic. Vlastně celou dobu říkám, že jednoho dne spíš na mě zazvoní nějakej teenager a řekne mi táto, protože prostě ta holka na kterou jsem už dávno zapomněl, to chtěla tak nějak zvládnout sama a dítě mě pak vyhledá na tajňáka za jejími zády. To se samozřejmě všechno může stát, ale jinak žádný  děti na krku vědomě nemám. Pár bejvalejch to zkoušelo, takový to, já byla těhotná a ty ses se mnou rozešel a pak jsem o to přišla. Hovno, to jsou takový ty pokusy, těch málo sebevědomejch, který udělaj první poslední jen, aby si nemusely přiznat, že jsou v prdeli, protože dostaly kopačky. Je zajímavý, že pokud dostanu kopačky já, tak řeči o tom, že jsem myslel jak budeme mít děti, nevedu. Na druhou stranu, každej by si občas takhle nějaký to dítě měl půjčit, aby věděl do čeho jde. A já rozhodně nemám v plánu popudit proti sobě žádnou ze současnejch maminek pracující ve firmě mateřská, ale určitě ne dovolená konstatováním, že ten dnešní den byl super. Když jste chlap, tak dost věcí s dítětem neřešíte, protože to vždycky vyřeší nějaká ženská za vás. Ve finále si dovedu představit, že kdybych šel s tím kočárem sám, tak budu mít pozornosti od ženskejch asi stejně, jako kdybych měl malý štěně. Jenže já dneska jednu ženskou vedle sebe měl a lidi na nás koukali jak na rodinu, což bylo hezký. Takhle na mě nikdo moc často nekouká a já si ten pocit docela užíval. Procházeli jsme se voňavejma trhama a já si najednou začal uvědomovat, kolik lidí s různejma miminama tady po tom světě chodí. Je to jako když si koupíte určitej typ auta a najednou si těch stejnejch modelů začnete všímat tak nějak víc. Přitom jsem začal koukat na to kdo má jakej kočárek a přemejšlet proč ten, kterej jsme tlačili my, má tak pevnej podvozek. Usoudil jsem, že to bude nějakej silniční model přizpůsobenej pro vyšší rychlosti. Ve skutečnosti se mi chtělo chvíli si sednout a googlovat veškerý vychytávky na péči o dítě, který lze sehnat. Snil jsem o kočárku, co by jel sám a ovládal se přes aplikaci nebo třeba dron, co by vynesl mimino v postýlce nad zem a poletoval s ním sem a tam než by usnulo. Vlastně jsem si říkal, že jestli nějaký to dítě někdy budu mít, tak mu koupím všechny hračky, se kterejma si budu chtít hrát hlavně já. Popravdě mě však děsí skutečnost, že jsem na svůj instagram nahrál několik mimino instastories a přidal dvě fotky. Ne vážně nekecám, dvě fotky mimina asi za tři hodiny s ním strávený. Takže až jednoho dne vesele nahodim fotku nějakýho ultrazvuku, tak mi přijďte odpojit internety. 

Bubak 

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *