Select Page

Just for the only one from lonely one

Prohnat si kulku a hlavou a jediný na co naposledy pomyslet je to, proč já to vlastně dělám. Pak už jen následuje studený a prázdný nic a pro někoho strašně nepříjemnýho úklidu celýho toho bordelu co z vás zbylo. A vlastně ještě otázka, proč? Proč tohle celý když vlastně člověk ani neví jestli to chce nebo nechce udělat. Stejně debilní jako lízt někam do zkurvený vejšky a skákat jen tak dolů. Vysrat se na všechny gopro kamery, jistící karabiny a jen tak si anonymně skočit, dole se rozmrdat o tvrdou  zem a nechat to po sobě partu policajtů uklidit. Pár vteřin kdy si člověk má ještě naposledy šanci zapřemejšlet proč to vlastně udělal. Cesty zpátky jsou, ale nežijeme žádnou zasranou pohádku a když jednou odejdeš z místa kterýmu si po pár tejdnech konečně začal říkat domov, tak proč by ses tam kurva měl zase vracet. Stěhování jen tak mimochodem je brutální nuda zvlášť když v baráku chybí výtah. Zabalit se, vypadnout pryč, na všechno se vysrat a prostě utíkat tak jak to jen jde. Tohle řešení zní celkem dobře, pohodlně a možná i trochu srabácky. Naproti tomu řešení změnit se, začít pracovat na tom, aby všechno bylo skvělý jako dřív a vědět, že ta změna je kvůli někomu kdo si ji doopravdy zaslouží je složitý, dlouhodobý a slzama prolitý. Výsledky jsou v každým případě nejistý a úspěch se nezaručuje, ale v každým případě možnost vydat se složitou cestou je řešením vyzrálých lidí. Zůstavat sám a daleko od všech ztrácí svůj smysl ve chvíli kdy si nikdo není jistý tím, že tak je to správný. Vybavuje se mi tři prdele songů, že vzpomínky zůstávají napořád, ale já bych raději zapomínal a dokola si vytvářel nový. Hlavně prosím neměnit hráče ani hru. Autor pořád ještě věří ve změnu a v úspěch. Bubak

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *