Select Page

Livin life like rappers do

Sleduju život kolem sebe, sleduju cizí životy online.. Vlastně sem tak trochu šmírák, ale čím víc toho vidím, tím víc se cejtím jako člověk co může posuzovat. Ne soudit protože to bytostně nesnášim, zároveň si uvědomuju, že ne všechno co vidíme je realita, ale tohle je můj blog a můj prostor takže jdetě do prdele. Sleduju rapovou scénu, dobrej rap, špatnej rap, bizarnosti který sou prostě debilní nebo i takový který jsou prostě extrémní. Je tady skupina lidí který maj určitý existenční problémy který všemožně přebíjej tím, co jim ulice nabízí. Jsou tak moc ulicový až je to vlastně směšný. O životě na ulici vim hovno, ale pár lidí co tam žijou potkávám při každý příležitosti. Tohle není uplně čistá ulicovitost, nejsou to bezdomovci, který maj zmáknutý všechny teplý místa, nejsou to asi ani buzici který si na svý náklady do života musí vydělávat prdelí. Je to prostě jen banda lidí, který už jedou tenhle styl tak dlouho, že je to pohltilo. Mysl je přesvědčená, že je to tak v pořádku, genialita se cejtí bejt na maximu a styl kterej to celý vytváří je vlastně jen obelhávání svýho vlastního mozku před tvrdou realitou. Mladý frajeři který o sobě tvrdí že jsou hustleři, gangsteři, balleři nebo který koliv jiný rapový označení pro černochy který takový opravdu jsou. Něco z toho černošskýho stylu tyhle lidi maj. Jedou to co je vidět v klipech a v tomhle ohledu rapovej marketing a černošská touha ukázat to co zrovna máš na sobě nejdražšího zafungovala na stoprocent. Hustleři který kvůli žrádlu, pokud maj hlad, musej krást paštiku a rohlíky v supermarketech maj na sobě ty největší světový značky. Gucci, louis vuitton, fendi, versace a jiný drahý krámy nakradený v sekáčích nebo po bytech do kterejch je občas nějakej dobráckej nešťastník pustí bejvaj falešný. Navoněná sepraná bída která se tváří draze. Na hovno, teda možná kecám, ale podle mě je to uplně na hovno a zbytečný. Nikdy by takovýho člověka do Louis Vuitton butiku nepustili a už vůbec by ho nenechali vyzkoušet pár bot za dvacet. Mít takovej člověk dvacet v hotovejch, tak jde a do večera z nich má hovno a pak zbytek tejdne bude svítit po pražskejch ulicích a hernách. Nasolenost je klíč, představa o tom, že žijou v Monte Carlu je stejně krásná jako to, že jednou všechno to falešný bude opravdový, jim dává prostor dál fungovat a existovat. Mít sny je skvělý, mít vize je důležitý, ale mít na sobě brand a v sobě sůl je každodenní rutina. A rutinní to bude tak dlouho dokud se to nějak nezlomí. Jestli to čtou lidi který se v tom najdou, tak jsou to pořád jenom slova člověka kterej to vidí skrz monitor a profily na sociálních sítích, neznám nikoho osobně a nechci znát nikoho osobně. Ale moji pravdu mi i přes tenhle handicap může jen těžko někdo vyvrátit. Bubak

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *