Select Page

Luu, i need coffee

Luu, i need coffee

Vyrazil jsem na kafe s holkou, o který jsem si myslel, že jsme dost stejný. Vlastně v jádru nejspíš budeme hodně podobný, ale s postupem času uznávám, že jsem se spletl. Neviděl jsem ji na dobu delší než dvacet minut už docela hezkejch pár tejdnů a je zajímavý, jak za tu dobu může člověku někdo, kdo byl dřív tak blízkej, totálně překopat jeho pohled na něj. Nabral sem ji u ni doma a že pojedeme teda na floru. Cestou mi svou často používanou metodou oznámila, že musí do H&M. Mimochodem, nikdy mi nevadilo nakupovat hadry s buchtama, protože stejně na všechno řikám jen dobrý nebo špatný a v H&M si pokaždý vyberu aspoň prázdný černý trika pro sebe. Její metoda vnuknutí nějaký myšlenky někomu je od začátku uplně blbá v mým případě, za prvý, neprodávej nic obchodníkovi pokud sám nejsi obchodník. V praxi to pak vypadalo asi takhle: „půjdeme se kouknout do H&M, já bych potřebovala boty, a slibuju že budu fakt rychlá.“ Pravidlo číslo dvě, nikdy neslibuj nikomu nic protože to stejně nedodržíš. Ještě než nás eskalároty vyvezly do potřebnýho patra, slyšel jsem spoustu zbytečně uklidňovacích frází, jak je vlastně nejrychleji nakupující holka co znám a ať se nenervuju. Přitom já byl v naprostým klidu. Vlastně mi ani nevadí chodit nakupovat s buchtama do ikea protože vždycky si tam dokážu najít svoji zábavu v podobě testování všeho vzorovýho nebo prolejzání dětským tunelem a nakonec z toho stejně vytěžim ještě dva hot dogy a bezednej kelímek. Přišli jsme do krámu s hadrama a pravda byla taková, že si vybrala první boty, který viděla. A já už začínal myslet na to, jak asi opravdu bude abnormálně rychle nakupující holka. Jenže, pak viděla jeden hadr, druhej, třetí, kalhoty, trika bez popisku s dlouhým rukávem a z abnormálně rychle nakupující spadla po asi dvaceti minutách strávenejch v tom obchodě mezi naprosto běžnej průměr. Dvacet minut protože si nic z toho nezkoušela. Při placení u kasy si všimla, že kromě šály maj v regálu za kasou ještě další boty, jiný. Ty co měla v ruce připravený k namarkování, byly to první co viděla na prvním regálu, kterej potkala. Regál za kasou ji značně zkomplikoval život, protože výběr v něm, byl o poznání širší. Takže nakonec dvoje boty, hromada hadrů a všechno zaplaceno kartou. Před platbou samozřejmě padaly poznámky o vedru, proběhlo vykulení očí s následným pokusem o fouknutí si na čelo, jakože to třeba trochu ochladí a další poznámky, který jsem s radostí vypoušel z hlavy ven, hned potom co se do ni dostaly. Zábava přišla při odchodu z prodejny. To si totiž všimla, že na figuríně ve výloze sou hadry, který před tím neobjevila a který samozřejmě strašně potřebuje. Ne však nutněji než to kafe, kvůli kterýmu tu vlastně jsme. Volilo se mezi costa coffee a nějakou kavárnou, kde údajně seděla se svejma kumpánkama někdy v minulosti, a kterou jsme samozřejmě nenašli. Místo toho sme našli jinou kavárnu, kde se narozdíl od Costa coffee smělo kouřit. Což mě bylo u prdele a jí vzhledem k čím dál častějšímu koulení vočí a křečovitejch pohybů ruky s proplou dlaní, by cigáro bodlo. Jo tahle holka má občas problémy jako maj lidi, který na to žerou uklidňovací sajrajty. Mě to vždycky přišlo zbytečný, někdy až na oko dělaný pro trochu lítosti od tak, na oko nenáviděnýho okolí. Vstoupili jsme do kavárny, kde bylo plno a makali tu dvě holky a barista. Jedna měla venek umístěnej v pasáži, druhá, hezčí dělala vnitřek, kterej byl větší. My měli tu smůlu, že naše místa byly nejdál od baru. Tudíž jsme logicky na objednávku čekali asi deset minut. Já sem se pohodlně uvelebil a sledoval jak nervózně vyhlíží ulítanou servírku, do toho pálí cigáro, kontroluje příchozí zprávy na mobilu co půl minutu a poslouchal jak bude nepříjemná, až servírka dorazí, a že to není rozhodně normální. V tu chvíli mě napadlo, že by to byl dobrej námět na další blog, ale zas nechtěl sem bejt uplně zlej. Což mi shodou okolností tahle osoba v minulosti párkrát vytýkala. Nicméně jsem podotýkal, že stejně až servírka přijde tak ona nasadí ten svůj falešnej milej tón laskavý krásný holky, kterou by měl každej milovat a objedná si to co chtěla. Chtěla latte a trvala, že musí bejt v hrníčku. S tím souhlasim, latte ze skla mi přijde divný a proto si ho dávám jen když je v papírovým kelímku, jinak jedu v ristrettu nebo v capuccinu. No a když dorazila servírka, objednala si latte a vodu. Poznámka o hrníčku se vytratila za její falešně milej přízvuk a myšlenku na to, si objednat k tomu kafi i nějakej dort. Vzhledem ke vzdálenosti lednice s dortama, vyhrála lenost a taková nějaká tichá spokojenost s latte ve skle.

Pohodlně sem si seděl a popíjel svý kafe, sledoval jak kouří a poslouchal vyprávění o jejich tlustejch kámoškách co maj problémy protože sou tlustý a hezkejch kámoškách co maj problém sehnat kluka protože sou moc hezký a o práci, která je vlastně náročná, ale přitom zábavná. Pak taky něco málo o drogách, který kdysi kategoricky odmítala a dneska pravidelně o víkendech protahuje komín, ale když ji člověk nazve feťačkou, tak ji to nasere a další běžný životní banality holky žijící v Praze. Byl jsem šťastnej, apaticky zhulenej, pečlivě poslouchající a formulující si případnej post na blog. S posledním milým úsměvem zaplatila a šli sme zpátky do H&M. Tam zjistila, že ty hadry na tý figuríně nejsou zas tak hot a šlo se do auta. Tam zkusila klasicky blbou frází to, jestli může bejt dj. “ můžu pouštět na spotifaj? mmm tak ne“ ufffff. Jasně, že můžeš, na našem kámošení byly nejlepší momenty, kdy jsme jeli autem a ona pouštěla věci co neznám a vždycky mně nějakým způsobem bavily. Opakovaně jsem ji to říkal, ale tyhle bitches to maj s tím co jim říkáš stejný, jako to mám já s těma poznámkama píčujícíma na všechno kolem zbytečně, těma co vlezou dovnitř a vylezou ven. Vlastně jsem byl přesvědčenej, že to byl příjemně strávenej čas, a že vážně nebudu zlej a nebudu to dávat ven a radši napíšu story jak jsem poznal Polsko, zvlášť když se mně zeptala, jestli bych ji druhej den nehodil někam kde musí bejt a já souhlasil, přece jen já, ona, auto, cesta a spotify vždycky fungovalo, až do doby než mi dvě hodiny před realizací plánu zavolala, že vlastně má někoho jinýho kdo ji tam odveze, a že bych měl bejt vlastně rád, že nikam nemusím. Jasně kurva, po naplánování si celýho dne, napojení dalších věcí na tu cestu, který se jí vůbec netýkaj, jasně, ani hovno… Takže prdel je umytá, hajzl je spláchnutej…. Příště o tom Polsku…

Bubaklife

 

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *