Select Page

Mirror

Původně jsem tohle nechtěl psát, ale jak říká jedna holka, gangsta rap made me do it.

Začalo to tím, že se mně kámoš zeptal co proti ni mám. Já nevěděl, co říct protože jsem ji neznal a žil jsem v přesvědčení, že jsme se nikdy neviděli. Ona mně údajně nesnášela, což mi přijde jako docela silnej postoj k někomu, kdo tě ani nezná, ale na druhou stranu takový už tohle zaplivaný město je. Nechal jsem to bejt, až do doby, kdy jsem se znova někde objevil a znova tam ona nejspíš byla. Nevšimnul jsem si ji, ne že by snad nebyla hezká, už podle fotek na sociálních sítích, mi bylo jasný, že o týhle bych určitě věděl, kdybych ji někdy někde měl dát důvod k tomu, aby mně mohla nenávidět. Nicméně po tomhle večeru, přišla ta samá otázka od toho samýho kámoše. „Co proti ni máš?“ opakovat, že nic, a že ji vlastně vůbec neznám ztrácelo smysl protože kámoš byl přesvědčenej, že jsem ji kdysi odněkud někam vezl, že jsem ji prásknul jejimu klukovi, a že ona mně za to do teď nemůže přijít na jméno. Fajn, proč mi něco takovýho říká mi bylo jedno, ale nedalo mi to. Zvlášť když k důvodům „proč tě nenávidí“ přidal poprvé i něco málo pozitivního. Prej, že dobře píše, skoro tak dobře jako já, taky dobře vypadá, umí s ní bejt prdel a když se děje nějakej zásadní mejdan, ona tam většinou je.

S těmahle informacema jsem se odhodlal ji napsat a zkusit si to dát dohromady. V tu chvíli se cejtíte jako když vejdete do casina a vybíráte si k jaký mašině co z vás vobere prachy si pujdete sednout. Jeji reakce byla rychlá a překvapivě přátelská, zjistili jsme, že vlastně kdysi jsem ji fakt vezl z bodu a do bodu b, s klukem, kterýho považuju za kámoše a ona s ním zrovna něco měla, jen aby nasrala toho, se kterým byla oficálně už řadu měsíců. Tím bylo všechno vysvětlený a nastalo období, kdy si dva lidi navzájem začnou psát víc než je to nutný. Probírali jsme všechno, od jídla, přes knihy a asi nejvíc, jak už to tak bývá, naše okolí a společný kámoše. Utvrdili jsme si kdo je správnej, kdo není a pochlebovali si v názorech na svět. Ty jsme měli více méně podobný. Končilo jaro a začínalo léto a ona byla chvíli po vztahu. Sdíleli jsme spolu sexuální zážitky, který jsme neprožívali spolu a mně bylo jasný, že tahle holka to v tom svým prvním single létě bude mít zatraceně těžký. Otevřela si bránu k peklu, který většina týpků nosí na kapse a dost často se stalo, že mi ráno přišla záchraná sos zpráva, abych ji někde u nějakýho vyzvednul protože prostě noc byla divoká a vodka ji donutila udělat to a to. To už bylo v době, kdy jsme se viděli poprvé.

Končila ve starým jobu a měla se přesunout někam, kde měla další práci no a já jel zrovna kolem. Nastoupila mi do auta uřícená a mírně neurotická holka s očima tak hlubokejma a skrývajícíma tolik věcí, že bylo hodně těžký vidět tu pravou podstatu v nich. Absolutně neorganizovaně jsme vyvenčili jejího psa a já se nemohl ubránit pocitu, že žít život takhle je horší než bejt pírko a lítat ve větru a čekat z který strany zrovna foukne. Z dálky to všechno vypadalo tak, že supersebejistá holka nemá s ničím problém, ze všeho vybruslí s lehkostí ruskýho krasobruslařem jenže když se kouknul člověk zblízka, viděl, že tahle holka to sama ve skutečnosti moc nedává. Projevilo se ve mně kus dobra, vždyť ona vlastně je po dlouhý době člověk co mně poslouchá, reaguje na mý věty a vypadá to, že ji to i zajímá, tak proč někoho takovýho jednou za čas nezachránit. Vždyť koneckonců, já sám si při většině konverzací radši vytvářím v hlavě svůj svět, kam ty konverzace pouštím jen na půl. Byla tak stejná. Naše první setkání nás přivedlo do zácpy, ten moment kdy prostě stojíte mezi dvěma autama a neuděláte nic, dokud si ta zelená na konci nerozmyslí, že vás pustí. V tu chvíli ona šílela a já se smál, když to vzdala tak si začla konečně povídat a já najednou měl pocit, že chci zůstat v týhle konverzaci co možná nejdýl. A nádherně voněla.

Pak to přišlo, po milionech slov napsnejch v messengeru, po pár záchranných akcích, jsme se potkali jednou v noci v podniku kdesi uprostřed tohodle města. Společnej kámoš slavil narozeniny a já i když jsem nechtěl, tak jsem věděl, že tam bude ona. Od toho dne, jsme spolu byli čtrnáct dní v kuse. Nikdy nezapomenu na to, jak i přes to že se nelíbá s nikým, byla první pusa tak skvělá a první šukání sehraný, jako bychom oba věděli, co máme dělat. Smáli jsme se, všemu a pořád a zase bylo léto a my chodili městem, pili jsme skvělý kafe a já si byl jistej, že je to přesně ten člověk kterýho chci mít vedle sebe ještě dlouho. Začala fáze plánování a malování si budoucnosti, který v době krize bylo zřejmě míň reálný, než se mohlo zdát, ale já to bral zatraceně vážně. Překonával jsem sám v sobě její nikdy neukončenej vztah s člověkem, neustále se motajícím do našich konverzací, s lehkostí jsem překonával jeji fobie a vlastně, jsem si začínal uvědomovat, že ta holka se kvůli mně mění. Společně jsme plánovali pracovní projekty, jejichž přínos mohl být jedinečnej a pobavily by spoustu lidí, jenže čím lepší to bylo, tím častějš ke mně chodily varování z různejch stran. Ser na ni, dojebe tě, budeš z toho v prdeli, přestane ji to bavit a pujde si po svých, jakmile se někde vožere, neví co dělá a může se stát, že prostě ráno se vzbudí jinde a tak dále. Každej člověk co vám říká něco co nechcete slyšet, je vlastně ten co vám nasádí brouka do hlavy, takovýho brouka, že vám to hlodá a hlodá a najednou vám dojde, že na vaše otázky nedostáváte odpovědi, ty jsou přepisovány do jiných konverzací někde online a vy se přistihnete jak jste u ni v bytě, hladíte jejího psa, ale je ticho. Jen prsty lítaj po klávesnici, od který občas zvedne oči a zasměje se něčemu. V tu chvíli začínáte mít pocit, že se z vás stává další z těch týpků o kterých vedla konverzaci s váma ve chvíli, kdy on leže u ni na místě kde ležíte vy. Paranoidně si začnete dávat dohromady věci, že za tím a tím projektem co ona chystá bude pravděpodobně něco jinýho, zvlášť když víte kdo další na tom projektu dělá a jaká je jeho pověst. Vaše mysl se začíná zatemňovat, její problémy už si najednou řeší jinak, aby vás neotravovala, nebo prostě protože to přece po vás nemůže chtít, zvlášť když je tady x týpků co to udělaj pod vidinou večeře nebo společnýho venčení. A vám dojde, že jste najednou ve vztahu ve kterým jste sám.

Ve finále zjistíte, že vlastně vy jste ten člověk co to posírá, chováte se k ní nepříjemně protože brouci vás v hlavě hlodaj víc a víc a vlastně nikdy od ni neuslyšíte nic, co by zapůsobilo jako jed, kterej by ty brouky vyhubil. Najednou si žijete každej sám vedle sebe a jediný kdy vám po sobě zůstane smutno, je když jeden odejde. Pak se těšíte na další shledání, ale víte, že prostě tam vždycky už bude nějakej další odpoutávač pozornosti, nějaká další blikající konverzace, která donutí brouky vokusovat váš mozek. Až se to jednoho dne rozlouskne, vy zjistíte, že jste vlastně blbec, že se z vás stal jen další její doplněk, další chlap co maloval budoucnost, ale rozhodně to přece nemohl myslet vážně, protože jsme dospělí a rozumný lidi, další člověk co vyplnil její tři měsíce života, překonala s ním nějakou svojí osobní krizi a i když jste byli ve vztahu, ona před světem ve vztahu s váma nikdy nebyla. Žádná láska, žádnej happy end. Jen prázdno, společný kámoši, kteří to celou dobu věděli, vzpomínky na pár skvělých dní, spálený plány do  budoucnosti a jen další čtvrť, kterou když budete projíždět, tak vám to bude chvíli možná vhánět slzy do očí. Nicméně takhle to je, a vy když vejdete do kasína a vyberete si poker, a v první hře vám přijde na ruku eso a královna v barvě, tak si s tím prostě zahrajete, i kdyby vám to mělo sežrat všechny žetony. Co na tom, že vám zůstanou nakonec jen oči pro pláč a prázdnota. Kdyby se mě kámoš dneska zeptal, co proti ni mám? Moje odpověď bude, teď už nic.

Bubaklife

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *