Select Page

Monday morning breakfast

Monday morning breakfast

Původně jsem chtěl zase psát o něčem jiným. Poslechnul sem si totiž novou desku jednoho bejvalýho kámoše a chtěl sem k tomu zmínit pár bodů, kde si současná rapová modla pubeťáků sere do huby a vlastně tak nějak říct, že ve skutečnosti s ním soucítím a doufám, že se mu jednou třeba podaří přestat bejt ufňukaná mrdka bez názoru schovaná za bandou přikuřovačů. No nic, je pondělí takže není prostor na to se nasírat. Pondělí je přesně ten den, kterej dost lidí nenávidí, znáš to? Musíš vstávat brzo ráno po víkendu, kdy si nejspíš místo páteční vidiny odpočinku bral a chlastal tak moc, že si spal dohromady třeba jen deset hodin. A to je zkurveně málo za tři noci. Byť se snažím si svůj život poslední dobou mnohem líp organizovat, v pondělí prostě ten budík pravidelně posouvám o půl hodinu dozadu. To co se po tý půlhodině stane se nijak neliší od běžnýho rána s jednou jedinou vyjímkou. Pravidelný čištění zubů, sprcha, udělat něco s vlasama, vybrat hadry a zmateně chodit bytem sem a tam, to všechno zůstává stejný. Jediný co prostě za žádnou cenu člověk nestihne, je snídaně. A jasně ty vole můžeš si vzít něco do auta, co sežvejkáš cestou do kanclu během předjíždění pomalejších lidí v tunelu Blanka, ale prostě je pondělí. Musíš do toho tejdne vstoupit tak nějak civilizovaně, ne jako když zrovna zaspíš. Navíc nevim jak ty, ale já doma žádnej zavírací kelímek na kafe s sebou nemám. Vlastně i můj kávovar na kapsle starej asi tři roky už není to co bejval. Když mu zadám úkol připravit nějakej ten kapslovej svinčik, nejdřív hodně dlouho píčuje a pak naplive prapodivnou kapalinu všude po lince a něco málo do hrnku. Pěna nikde, chuť spíš poloprázdná, to prostě pít nechceš. Akorát by tě to nasralo. Navíc znám se, take away kelímek by mi při nejmenším jezdil použitej v káře několik následujících dnů, ale spíš bych ho někde prostě ztratil. Jako se to už s věcma a koneckonců i s lidma v mým životě stává.

No takže vyrazíš bez snídaně, je něco kolem čtvrt na sedm, doprava houstne a ty si stejně jako každý pondělí ráno říkáš, jak je možný že. Kokoti neumí zipovat, najednou vznikne kolona tam, kde není nehoda a vlastně ani provoz nebo že ta ženská v SUV vedle dokáže kromě obsluhy telefonu a řízení auta ještě navíc nanášet na svůj ksicht vrstvu mejk apu a tak dále. Na nenasnídanýho člověka to může někdy bejt při takový cestě do práce až moc otázek najednou. Naštěstí za tejden už budou prázdniny a všichni tihle lidé se zredukují na polovinu a ubyde aut. Naneštěstí je vystřídaj na černo zaměstnaný rumuni a úkáčka, který v synergii s cigošema a pod vedením bílýho vedoucího začnou opravovat skoro všechny koleje a každej výmol v silnici, jen proto aby to mohli za rok v létě dělat zas. Takže zácpy vlastně nezmizí nikdy. Jenže stejně jako vztahy a příběhy, tak i každá zácpa se jednou uvolní a ty si pokračuješ dál, vstříc hodnotám který v tý práci chtě nechtě musíš vytvářet.

Díky umístění kanclu mimo hlavní město, nicméně téměř v centru města vedle hlavního města, je dost omezenej výběr toho co a hlavně kde člověk bude snídat. Možností je několik a mezi nima nechybí benzinová pumpa, non stop tesco, lidl, kaufland nebo třeba mcdonalds. O nějakým pekařství jako chodí můj kámoš z Vršovic, kde vás milé báby pozdraví, udělaj vám kafe tak jak ho máte rádi a ještě vám daj ochutnat nějakou dnešní novinku, která zítra už na pultě nebude, čímž vás přinutěj si ji koupit, tak to nehrozí. Z mýho výběru benzinová pumpa nepřipadá v úvahu, ty mám rád co se týče žrádla jen některý a většina jich na totemu hrdě nese červeno žlutý logo mušle. Kaufland a lidl jsou fajn, ale je pondělí, lidl akorát spustil prodej takovejch těch krámů, který nepotřebujete, kvalitou vydrží tak akorát do další letákový akce, ale každej druhej plebejek tam prostě v pondělí ráno je a snaží se něco z toho urvat. Takže můžete bejt svědky souboje dvou čtyřicítek o jednu ze tří kusů kempovacích židliček, na který se za tejden na jadranu bude ten Gambáček srkat jedna radost. Tenhle cirkus je fajn, ale ne když ste si ráno posunuli budík o půl hodiny dozadu. Kaufland tuhle podívanou nenabízí nicméně, než ho celej projdete a z obrovskýho výběru najdete přesně to, co vám to pondělí udělá skvělý, ztratíte moře času. Nesnášim když mám chuť dejme tomu na něco s jogurtem a při vočumování v ovoci a zelenině mi dojde, že by nebylo špatný posnídat spíš třeba nějaký ovoce. Mimochodem včera sem poprvé vědomě ochutnal dragon fruit a sem zklamanej. Chutná to jako nic ve kterým sou semínka co příjemně křupou mezi zuby a pak je ještě hodinu taháte z mezer. No nic, supermarkety zavrhnuty. A v ten moment na řadu nastupuje gigant. Číslo jedna ve světě, iluminát, kterej ovládá životy všech tady. Místo na který každej píčuje a stejně tam každej leze. Mcdonaldova restaurace.

Pamatuju si jak mi jedna z mejch prvních holek pouštěla film s Adamem Sandlerem, dneska už je to dost starej film, z těch dob, kdy byl ještě dobrej. Což je mimochodem hrozný, každej kdo něco dělá má tuhle dobu, dobu kdy byl ještě dobrej. No a v tom filmu von nějak má dítě, nevim kde ho vzal nebo tak, ale to dítě bere na snídaně do Meka s tím, že to sou ty nejlepší snídaně na světě. To bych tak uplně netvrdil, ale co se týče mojí pondělní situace, je to nejlepší možná volba. Důvodů je hned několik, ale jen jeden je ten, kterej má schopnost udělat z klasickýho pondělí, to správný pondělí. A je potřeba říct, že vlastně vůbec nejde o ten Mekdonald, i když lidi v managementu, by tohle měli číst a lidi mimo něj, by rozhodně měli dát výlet na tuhle konkrétní pobočku. První důvod proč je mekáč to správný je ten, že jejich laté je na rozdíl od espressa pitný a teď nemyslím mccafé, myslím klasickej mekáč. Jejich snídaně sou relativně k jídlu, sou hned a hlavně nemusíte vůbec vylejzat z auta. Jasně člověk si řekne, že to je vlastně standart každýho mekdonaldu. A vono taky jo. Jenže tahle pobočka v Kladně má něco speciálního. Teď je nově udělanej drive mimochodem, dřív člověk přijel k okýnku, nahlásil co chce, zaplatil a jel na výdej. Teď se to „zjednodušilo“ tím, že přidali totem s displejem a objednávka je prováděna přes vysílačku, po té jedete na první okýnko, kde zaplatíte a pak jedete dál kde vám to naservírujou. Co se nezměnilo, je důvod o kterým je celej tenhle článek. Důvod sedí v prvním okýnku a já neznám jeho jméno. Jednou sem zaslechnul, že se jmenuje nejspíš Leoš, nebo Čeněk, což by asi i odpovídalo. Von vám tam sedí chlápek, netroufnu si odhadnout věk, ale vlasy má šedivý a na nose posazený brejle. A ten má neuvěřitelnou schopnost, vám ten den tak nějak správně nastartovat. Předně musím říct, že striktně dodržuje interní nařízení a i přes to, že už o mě ví, pozná mojí káru a ví, že si dávám vždycky vepřovou bagetu a laté bez cukru a příchutě, pokaždý mi ještě přes vysílačku nabídne i taštičku, o který ví, že ji nejim. Stejně tak pokaždý působí tak neskutečně vyrovnaně, že i kdyby nepopřál hezkej den, což stejně dělá, tak ten den prostě dobrej bude. Snažím se s ním dát konverzaci na nějaký takový to obecný téma a jeho odpovědi jsou pokaždý tak neutrálně správný, že si chvílema říkám, jestli von tam v tý kukani sedí na židli nebo tam prostě jen tak levituje. Nedivil bych se asi ničemu. S tou nadějí, že tam tenhle chlápek bude i dneska, sem u kauflandu přibrzdil, zahnul doprava, projel parking lot a objednal si svoji klasiku. Chlápek tam byl, nabídnul taštičku, smál se a bylo vidět, že přesně ví, že potřebuju to pondělí mít dobrý. Teď když v kanclu žvejkám tu bagetu a dopíjim svý latté, dopíšu tenhle článek a začnu vytvářet hodnoty pro svého zaměstnavatele, je mi jasný, že tenhle tejden prostě už nemůže bejt špatnej. Díky pane v okýnku kladenskýho Mcdonaldu, tyhle slova jsou věnovaný vám.

Bubaklife

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *