Select Page

Party of M´s

Byl jsem v pátek na mejdanu. Bylo to skvělý, prachy vyletěly komínem ještě než sem si stihnul rozmyslet, jestli má smysl bejt čistej nebo jestli se zaseru a přijdu o sobotu. Panáky becherovky, láhev ginu, energie sbalená na cesty a může se vyrazit. Je to stejný po každý, kdy se něco děje. Tejden před akcí si je člověk stoprocentně jistej, že vlastně nejspíš pojede károu, dá si colu a dvě vody, koukne na koncerty a pojede domů. Tahle iluze se definitivně rozplyne v den akce, kdy s člověkem začnou šít všichni čerti a radar v hlavě radí, nech si doma pro jistotu karty. Vzhledem k blížící se vejplatě je člověk dost limitovanej prachama, alespoň před příchodem do clubu. Po židovsku jedete tramvají na černo pět stanic a cestou vnímáte, jak to ve vás příjemně začíná všechno pracovat. Vstup, první intimní kontakt s ochrankou, první podání ruky známejm a první drink zhruba někdy v půl jedenáctý. Mozek a rozum žijou v tom, že na druhou maximálně na třetí budete v posteli a péro hecuje, aby v tý posteli byl ještě někdo. Omyl. Zkurvenej omyl. S rychlostí dvě deci vodky za 30 minut a dvě brka do hodiny začínáte konverzovat. Jeden kámoš, další kámoš, další vodka, mladá zpěvačka co na vás kouká tak, že je ste zmatený jak lesní včela, další kámoš, votravnej týpek co si chce povídat o krásách života, další vodka a vlastně to jede furt dokola. Zlom přijde ve chvíli kdy přes všechnu tu konverzaci, ať už prázdnou nebo naplňující zapomenete na ty původní sliby a co víc i na ty se kterejma ste se domlouvali, že se potkáte.
Fellil sem si vzadu, střídavě se zamilovávajíc do různejch holek a míchal kořalku jak na hodině chemie a někdy kolem třetí ráno mi došlo, že sem vlastně neviděl ani jednu show. Kurva, už zase. Tak když už to dopadlo takhle, tak aspoň pojedu domů, když už je konec. Myšlenka na to jet noční tramvají pět stanic je v tuhle chvíli zajímavá asi jako nechat si strčit něco dlouhýho do péra. Kontrola peněženky, zjištění, že vlastně ještě na pár piveček a taxika mám a v nejhorším si někde vyberu. Haha hovno, karta se válí doma, mám u sebe jen ty divně vopatlaný, členský, takový ty který se můžou zničit nebo bejt někde zapomenuty. No nevadí. Stojim před klubem, naháním z posledních sil ty ženský, co se tam se mnou bavili a samozřejmě s největší marností se chytám většiny a končím u stolu v nonstopu za rohem. Jeden kámoš spí, další zvrací a ten co to vyhecoval už je dávno pryč. Přesně to je ta chvíle, kdy si člověk řekne buď teď nebo nikdy a vybere se jednu holku, se kterou se nebavil a řekne ji „hele já jedu, jedeš taky“? Odpovědi na podobný otázky se dost liší podle míry vypitýho chlastu a zkonzumovaných sraček. Tágo bez popisků za dvě kila. To je přesně to, co člověk v sedm ráno v Praze chce.
Sobota probíhala podle klasickýho scénáře večírkový trosky, málo spánku, vodfukování, strach z pohledu do peněženky a to celý zakončený očistnou sprchou. Dvacet minut minimálně, nechat na sebe týct horkou vodu, sedět na dně sprchovýho kouta a říkat si jak to bylo naposled. Minimálně na půl roku voraz, všechno špatný a toxický odtejká do kanálu a já rekapituloval večer. Všechny ty zamilovanosti, konverzace, alkohol a vůbec všechno. Já a vzpomínky na dně sprchovýho koutu, když v tom náhle jsem si uvědomil. Kurva vždyť já dostal nabídku blogovat pro velký vydavatelství. Kurva to byla skvělá party. Bubak next level.

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *