Select Page

PF 2015

Stalone slaví svátek a já se probudil skoro v době, kdy normální lidi prostírají stůl na poslední letošní oběd. Rekapitulujou všichni na sociálních sítích, rádoby novináři na bulvárních webech i ty míň rádoby na serioznějších, ale stále lehce bulvárních webech a vlastně i každá zpráva ve večerních zprávách bude o tom co během posledního roku bylo. Před rokem jsem se probudil vedle holky o který jsem byl a vlastně stále jsem přesvědčenej, že to je ta ona, ta kterou člověk potká jednou za časovej úsek, kterýmu se říká život. Nicméně blbec zůstane blbcem a příležitost mu proteče mezi prstama jako zrnka písku. Následovalo mohutný a bouřlivý stěhování za asistence všech členů každé zúčastněné rodiny, smutek, vztek, beznaděj a nakonec novej start. Z Prahy šest na pár dní bezdomovcem a následně na Prahu 3 odkud to v létě nabralo směr na Prahu 8, čímž se počet stěhování mýho života po Praze navýšil na číslo 7. Bylo to trochu hektický, zbytečný a zároveň tak důležitý pro to, abych teď a tady mohl psát tohle. A vlastně, když už jsem u psaní. Za ten rok se mi sem naučilo chodit hodně lidí a já pečlivě sledující statistiky masturbuju nad každým čtyřmístným číslem udávající počet přečtení. Je Vás opravdu hodně a já se snažím, jak jsem napsal někdy na začátku, na Vás srát a psát si to co chci. Řešil jsem tu problémy co mně serou a jsou to ne vždycky problémy, který se mně týkaj. Roztwerkoval sem prdele několika holek, který si z twerku dělaj hobby na středeční večer, poslal sem pár úderných slov do svých vlastních řad a nasral pár lidí, kteří si mý slova vzali k srdci víc, než bylo původně myšleno.
Letos mi začíná první rok druhý třetiny života a já se přitom necejtim na víc než osmnáct, to proto, aby mi mohli prodat pivo a máma neměla průser, když si náhodou někde zahulim trávu. Nicméně, trávy se letos vykouřilo dost na to, aby to způsobilo malou ozonovou díru nad místem kde, bydlim. Hrdě můžu říct, že jsem v roce 2014 nesnědl ani jeden ibalgin, asi deset zyrteců, dva panadoly, nějaký extáze a vypil jsem asi deset litrů zázvorovýho čaje, vždycky, když na mě šla nějaká nemoc. Navštívil jsem Norimberk, Gotham, Chorvatsko, Slovensko, Alsasko za který musim ještě čávovi poslat love a snad každou prdel v tý naší malý republice. Nahrál jsem pár songů a pověsil je na youtube. Můj obličej dostal pár ran a na mý zuby kromě kartáčku a jazyků několika holek jinak nešáhnula lidská ruka. Poklátil jsem pár holek z minulosti o kterých už by se ani nedalo čekat, že to ještě někdy přijde, pár holek z přítomnosti, které si o to řekli sami a pak pár takových, že to nečekaly ani ony ani já, i přes to úspěšně rozšířili seznam. Každou z nich jsem zkusil pobavit, udělat a nakrmit, tak jak to má chlap se ženskou dělat. Pokud jde o krmení, podařilo se mi letos uvařit a ogrilovat jídlo za zhruba polovinu mejch celkových příjmů a při konzumaci trávit čas se svejma nejbližšíma kumpánama. Viděl jsem bojovat spoustu lidí s důstojností, spolubydlícího se sousedem, tátu kamarádky se sestrou buzíka co vypadala taky trochu teple a sám sebe s myšlenkou, že přestanu psát během řízení a začnu cvičit. Což se mimochode z části povedlo a před pár dny jsem úspěšně ve výprodeji zakoupil boty na běh. Držim si palce a přeju si hodně úspěchů, třeba to v příštím roce dotáhnu zase o něco dál než jen o rok, stotisíc kiláků, dva vztahy z toho jeden s tou pravou a druhej s tou dospělou a taky si přeju abych už konečně letěl někam letadlem.
Vám všem ostatním nepřeju nic, pouze děkuju, že tu jste ať už vás znám nebo neznám, a doufám, že tady všichni do jednoho budete i příští rok, až budu psát dalších pár slov o tom co bylo.
PF2015 Bubak

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *