Select Page

Piss me off

Probudit se z dokonale vytvořený iluze do zasraně černý reality je asi to nejhorší co se může ráno stát. Iluze večera obalená příjemným jídlem, neskutečně dlouhejma pohledama do očí přes stůl a zakončená nezávaznou konverzací v mlhovým oparu se sladkou tečkou v podobě spánku, se rozplynula ráno stejně jako ten kouř. Minulost je potřeba brát vážně, ale ne zcela detailně. Můžeme sledovat druhou světovou válku, abychom pochopili kdo byl špatnej a kdo byl dobrej, ale na detaily už stejně nikdo nikdy koukat nebude. Maximálně pár dědků který to mají jako svojí zábavu stejně jako já mám třeba svou. Průsery se zažehlujou, ale někdy prostě i to žehlení trvá a dost často se stává, že se vyžehlenej hadr zase zmačká. Nicméně žehlit se musí a neměly by se v takovejch případech dávat sebemenší naděje na výslednej úspěch. Pak o to víc člověka mrzí když je ráno probuzenej kopáním, křikem a slzama. Je potřeba si přiznat, že na některou válku už zkrátka dochází síla a tak člověk bude muset zabalit co má a jít zkusit válčit někam jinam. Prakticky nejhorší pocit je, že se ukončuje válka ve chvíli kdy to oba válečníky baví, ale paradoxně se do války přidá nenávist. Na jedné straně opodstatněná a chvilková, která postupem času odezní. Na straně druhé taková, která vzniká až postupně při sledování impulzivních projevů protiválečníka. Veškerá válka je vedená s osazenstvem za dveřma a prakticky oba válečníci nevědí jak z toho ven. Úplně na palici postavenej je fakt, že když si chce člověk odpočnout od válčení, jde odpočívat právě se svým válečným soupeřem. To kurva jako proč? Válka inspiruje básníky, spisovatele a další tvořivý a neschopný blbečky. Proto asi právě teď píšu jak šílenej a pracuju víc, než bych chtěl. Je na čase si přiznat, že i přes svoje vlastní kiksy je potřeba začít koukat víc kolem sebe, protože patlat se v něčem co se stalo celej život by znamenalo velice rychlou smrt. Je potřeba koukat dopředu, zrecyklovat starý vize a dosadit do hry nový herce, když už ty starý ztratili chuť hrát. Vybudovat důvěru je poměrně snadný, všechno posrat je ještě snadnější, ale znovuvybudování důvěry je strašně dlouhodobej proces na kterým musí pracovat oba dva a prakticky pořád, ne jen ve chvíli kdy si jeden potřebuje od druhýho odpočinout. Je před náma víkend a já už teď vím, že všechno co udělám bude krok k tomu, abych si přestal naivně myslet, že všechno bude jako dřív a začal spíš realisticky uvažovat, kde dál budu moc sednout ke stolu, zapnout playstation, ubalit brko a psát si svý sračky. A jestli mi k tomu bude někdo další zpříjemňovat den ať už přítomností nebo další válkou kterou budu vést, tak to je mi dost u prdele. Ostatní ať si shoří v minulosti a tom co jsem spálil a rozjebal, když o napravení chyb není zájem….Piss off Bubak

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *