Select Page

Pokemon Go

Pokemon Go

Občas se stane takový to, že objevíte něco, co ste měli jako malí. Nebo ještě líp, to co ste měli jako malí rádi se najednou vrátí a je to ještě lepší. Například já jako malej sem si rád u babičky hrál s takovejma malejma vláčkama. No a ve třinácti sem objevil v jednom krámu s hračkama téměř na chlup stejný vláčky, akorát promakanější, funkční a s parádní krajinou kolem kolejí. Od tý doby je mi jasný, že jednou až budu mít děti, tak si to pro ně koupím a budu jim zakazovat na to šahat. To samý se v trochu jiný podobě opakovalo s příchodem herní serie GTA, kde člověk může prostě střílet, což jako malej dělal kolem paneláku imaginárně taky a jezdit autama na který nemá prachy. No a to se uskutečňovalo od dob mýho prvního buraggo modelu. A tenkrát mi bylo u prdele, že ho jen tak posouvám po koberci na kterým je vyšitý město a silnice. Hrál sem si a byl sem šťastnej. No a protože tyhle pocity sou mýmu já příjemný, víc než třeba dělání tabulek v excelu, tak si potřebuju prostě hrát do dnes.

Proto, když se najednou objevilo u jednoho mýho kámoše, co si jede tyhle různý píčoviny na profilu něco o Pokémonech, bylo mi jasný, že to chci ještě ten den taky. To se bohužel nepovedlo ze dvou důvodů. První byl ten, že bylo potřeba vyhrotit nějak australskej účet na appstore a druhej, že byla ten den nečekaná kalba na hausbotu, která skončila až v sobotu dopoledne. To znamenalo dva dny zpoždění, protože zatím co svět chytal a zlepšoval svý trenérský skills, já sem potil do postele toxický sračky jako bych byl třeba Koffing – pro ty co nevědí, to je pokemon. Jenomže pak přišla neděle, den kdy mi mělo bejt podle všeho líp a já během soboty zázrakem při detoxikaci získal i onen australskej účet. Přesně tak, neděle byla ten den, kdy sem mohl vyrazit na lov. Chvíli to teda vypadalo, že se radši ráno vyrazíme se spolubydlícím někam koupat a budem se přece jen chovat jako dospělí lidi co maj práci, zajímá je to co většinu zajímá každý léto a tak, ale nakonec vyhrálo dítě ve mě. Bylo asi půl desátý ráno a venku mělo začít bejt zkurvený vedro. Takový to počasí co je MILF, třicet čtyři a zkurveně hot. To stejně nemělo odradit moje snažení. Trasa na pokemonovej Olymp nemůže bejt dlážděná a bejt nejlepší trenér na světě něco stojí.

Vyzbrojenej aplikací nainstalovanou v ipadu – protože mu baterka prostě vydrží dýl, sem vyrazil do horkýho dopoledne. Z Invalidovny sem si to naplánoval směrem přes karlínskej lokál, lokál v dlouhý, lokál u bílý kuželky až do hospody u veverky v Dejvicích. To celý pěšky, s maximálně jedním použitím tramvaje, kdyby se mi nechtělo dupat ten kopec nahoru na hrad. Pro jistotu sem hodil status o svých záměrech, kdyby se třeba nějakej trenér chtěl přidat. No a to se taky stalo, kámoš co je můj brácha od jiný mámy mi napsal, že se připojí na dlouhý a nápad s pitím piva na kazdým checkpointu velice uvítal. Já mezitím dál bloudil karlínem a chytal co sem potkal. Mimochodem smysl hry je v tom, že musíte prostě jít ven a chytat pokemony, ty pak můžete různě vyvíjet a k tomu potřebujete candies. Ty získáte zase jen dalším chytáním, takže vlastně chodíte po ulici, čumíte do mobilu nebo tabletu, kterej vám extrémně žere baterku protože potřebuje jednak data, ale i vaší pozici a hlavně vám celou dobu aktivně pracuje displej. Pokemoni se vyskytujou různě, i když u vody máte šanci chytit vodního, v lese zase nějakýho kytkovatýho a tak. Aby toho nebylo málo, jsou ve hře tzv pokestopy, což sou místa, kde je nějaký umění nebo zajímavost. Takovej geokešing trochu. Kolikrát objevíte fakt zajímavý věci a jediný co je na piču, tak že se po čase obnoví a vy vlastně nevíte kde ste už byli a kde ne. I když vono je to vlastně stejně jedno, důležitý je chytit všechny zkurvence a těch je stopadesát. Jo a pak sou tu ještě areny, kde bojujete proti jinejm trenérům, ale já na to byl dost slabej, takže sem na ně sral a dělám to do teď.

Cestou sem potkával celkem dost lidí, kteří cestou po městě čuměli na displeje svých mobilů a mě bylo jasný, že si rozhodně nečtou idnes. Ty zkušenější borci byli rovnou připojený na powerbanku, aby jim ten lov vydržel ještě o něco dýl. Po pročekování značný části sokolovský ulice sem dorazil na náměstí republiky a následně do lokálu. Byl čas oběda a takováhle procházka v mým životě není uplně běžná věc. Poslal sem tam dvě piva a jahodovou limonádu. To celý sem doplnil utopencem a potkal druhýho trenéra, kterej byl ochotnej v tom vedru vyrazit ven. Co si budem povídat, v dalším lokálu sme poslali pivo na terase a po dalších dvou pivech u veverek sem byl tak v prdeli, že pro mě spolubydlící musel dojet károu. Měl sem chycenejch asi třicet kousků, level sedm a totálně sedřený paty z bot. Vono ujít asi deset kilometrů, vyžrat u toho šest piv nebo kolik a ještě si dávat bacha, aby do vás nedrcnulo auto, to jednoho trenéra unaví. Padnul sem do postele a chrápal.

Večer sme si dali sraz s dalšíma trenérama a teprve tam mi došlo, co kurva za aplikaci to vlastně někdo vymyslel. Byl sem svědkem chození po centru sem a tam jen proto, aby se obsadily všechny arény, stejně tak sem byl svědkem až téměř emočních stavů, když baterka zahlásila posledních dvacet procent. A byl sem účastníkem výletu z centra na černej most, kvůli výskytu vzácnýho pokémona, což samo o sobě je uhozený. Korunu to dostane teprve tehdy, když napíšu, že byli tři hodiny ráno. Kdyby se mi při chytání tohodle vzácnýho zmrda, kterej se stejně nakonec neobjevil, nezačalo chtít srát, tak sem tam s nima do pěti a dneska mám level dvacet. Takhle mě lidský potřeby donutily vypnout hru a jít domů. V posteli sem pak přemejšlel o tom, že bych měl napsat tenhle článek, nejlíp hned druhej den ráno, protože tohle se šíří rychlejc než mor. Ležel sem fascinovanej tím co dokáže technologie, vzpomínky na dětství a samozřejmě sběratelství v lidech vyvolat za šílenosti. Byl sem přesvědčenej, že v pondělí ráno přijedu do práce a sepíšu to. Místo toho sem si vzal dovolenou a šel chytat pokemony. Přece jenom, chci chytit všechny. Bubaklife

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *