Select Page

Rallye de France

Vyrazil jsem s partou nadšenců do Francie na rallye. Tou samou partou, která mě vytáhla před skoro čtyřma rukama do Monte Carla a já v tu chvíli totálně propadnul francouzskýmu stylu života. Rallye není a asi nebude nikdy sport číslo jedna, ale vzhledem k tomu, že příležitost nikdy nespí, řekl jsem jo. Auta jako takový mám rád a rád řídím. Nejsem sice ten typ co potřebuje ke svýmu životu tvrdej podvozek a velký kola, volím raději pohodlí a funkčnost, ale vidět na vlastní oči co dokáže profesionální tým vyrobit ze zasranýho Hjundaje, je skvělý. Rallye jako takový je o dost menší show než formule, ale o to větší je nadšení všech, kteří se toho účastní. Na plánování toho kam se půjde, následný checkování prostorů za pomocí street view a dohadování se o tom jestli tam nebo tam, asi nikdy nezapomenu. Člověk by si řekl, mám to v piči, prostě někam půjdem a budem koukat jak to jezdí. Ale ve skutečnosti čím míň oficiální místo máte, tím větší prdel to je. Nicméně první místo kde jsme byli, bylo oficiální dost. Bylo tak oficiální, že domorodá francouzka zvládala obsluhovat gril, výčep a ještě posílala řidiče aby zaparkovali na louku tak jak ona chce. Pár karavanistů, co vypadali , že na tom místě jsou už z předchozího dne se soukali za ranního slunce ven a postupně plnili přistavenou toi toiku. Já čekal na rozpálení grilu a stejně jako většina fanoušků jsem přemýšlel o co nejlepším umístění kamery. Instagramy, facebooky a další sítě potřebujou krmivo, tak jak si doba žádá. Moderní technologie, smrad spálenýho benzínu, čekání na karambol a dokonalá alsaská příroda. To bylo to co mě dostalo a vtáhlo do rallye atmosféry. Víno a klobása v bagetě k obědu to už jenom podtrhla. Po asi půl litru bílýho mi začalo bejt teprve skvěle, ale naše skupina měla jinej plán. Musí se vidět co nejvíc er zet takže se jede. Po tom stánku s vínem mi bylo smutno, nicméně nejsme tu kvůli chlastu. Na další er zetě jsem poznal, že je vlastně nejde o to jak vidíme auta. Je to o sledování statistik, checkování rozhovorů se závodníkama na online aplikacích, je to o tom zaparkovat a zkusit projít někam, kam vás nepustí fízl a hlavně je to o tom, to všechno zadokumentovat. Do toho zvládáte obdivovat vostrý verze hatchbacků a to ne jen ty závodní. Většina zaparkovaných fanouškovských aut je nějakým způsobem sportovní nebo aspoň sportovnější než moje oktávka. A teď nemyslim tuning, nesmyslně snížený auta s nalepenejma pruhama a lobotomě velkým křídlem. Myslím sportovní auta ze seriový výroby. Večerní er zeta ve městě už na mě byla moc, byl sem unavenej a po celodenním stání už sem si to neuměl tolik užít, taky se mi chtělo trochu srát. I přes to jsme si dali ještě jednu zastávku v servisu.
Místo kam přijedou auta po každý er zetě na údržbu je něco jako automobilovej jarmark. Každá značka tu prodává merch, hrnky, trika, pičoviny a letošní pravděpodobně nejlepší stáj tu měla dokonce i dje a kundy co před ním tančili. Boží a skvělý, bohužel opět bez vína. Jeden den mi pomohl pochopit smysl rallye a proto další den jsem se zaměřil na smysl toho, proč to je ve Francii tak jiný.
Lidi se usmívaj, pokud na ně nespustíte rovnou anglicky, ale zkusíte bon žůr. Já sem voprašoval francouzský slova kde se dalo, nejlíp mi jde objednat le vin blanc sil vu plé, ale zvládal jsem i další věci. Všude chodí dobře oblečený lidi všech možnejch proporící, různýho věku a pohlaví. Lidi tady voní parfémem a celkově jsou tak nějak menší a spokojenější. Až někdy budete ve Francii, jděte se kouknout do obchoďáku. I přes uvědomění si ekonomických situací a dalších věcí, budete zkrátka nasraný. Ještě víc nasraný budete ve chvíli, kdy na Rozvadově přejedete hranici a zjistíte, že tlustej pumpař vám není schopnej říct ani dobrý den. První tejden po každým návratu ze západu si říkám, že se tam vrátím, druhý týden přemýšlím už jen o sebezměně. Třetí týden rezignuju. Doufám, že tentokrát to bude jinak. Bubak

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *