Select Page

Roller coaster

Bez nadsázky, v životě sem zatím nežil takovou šílenost jako v posledních pár týdnech. Co týdnech, celej tenhle rok je obrovská horská dráha. Člověk jede nahoru a najednou se to zlomí a nabere neuvěřitelnou rychlost, vítr vlaje ve vlasech a ještě než to člověk zaregistruje, je hlavou dolů a nebo kolmo ksichtem proti zemi. Když se mě lidi ptaj co dělám, odpovídám žiju. Stabilní a skvěle zaplacený zaměstnání. A to nemyslím, že by mě za to, že tady pofelluju někdo platil, to vůbec. Vejplatu dostávám prakticky denně, v zážitcích, v emocích a nakonec i v tom, že se někdo jakoby dívá, což nemusí bejt pokaždý příjemný. Ale dá se na to zvyknout, zajímavý věci sou zajímavý právě proto, že jsou jiný než ten zbytek a pokud lidi sledujou, pak je život zajímavej. Lidi v okolí mě serou a zároveň to bez nich nejde. Občas mám problém nesoudit jiný, ale zlepšuje se to, občas mám problém s těma co odsuzujou mně a mý věci. Jsou to většinou soudy ve zrychleným řízení, něco jako předvedla fifa na mistrovství světa v JAR. Žádná žaloba a rovnou buch, pravomocnej rozsudek. Mrdat. Cokoliv co dělám je moje věc a na moji zodpovědnost. A že toho poslední dobou dělám hodně, tak na to můžete vzít jed.
Můj táta dal dohromady partu lidí a já dal dohromady partu lidí a jeli sme do Chorvatska s jediným cílem. Vrátit se ve zdraví zpátky. Někdo to dal, někdo k tomu přidal pár odřenin na ksichtě, ale dal to taky. Alkohol, kterej se tam spotřeboval mě na dlouhou dobu přesvědčil, že takhle hodně ho zas nebudu dlouhou dobu potřebovat a každej z nás má v sobě tejden plnej vzpomínek a motivaci k tomu, aby se příště jelo zas. Taky sem poznal holku. Celou dovolenou sme prakticky propsali a po příjezdu z těch slov udělali skutečnosti. Abych řekl pravdu, za těch čtrnáct dní co sme se vrátili sem spal doma asi jednou nebo dvakrát. Z toho jednou sem zajel přespat na fotbalovej turnaj, kde sme obhájili poslední místo a já jako střelec s nula golama na kontě, objevil, že tuzemák ve větším množství vyvolává debilitu a agresi vůči všemu co se mi nezdá. Jednu noc kdy sem doma spal, sem vlastně nespal a tu poslední noc jsem spal tak na půl. Chvíle před polospánkem sem trávil v radiu a potom i v nonstopu. Ta atmosféra tam, je tak neuvěřitelně silná, že člověk jen sedí a pokud zrovna neláme pivečko za dvacet dva, jak inzeruje místní tabule, tak čumí s otevřenou hubou. Fotbaloví chuligáni po půlnoci hajlujou, hajzl je zeblitej a protejká, v umyvadle nablito taky a ránu půllitrem po palici čekáte prakticky z každý světový strany. Barmanka non stop na mobilu a na baru sedí její starej, zhruba stejně starej kluk jako já akorát v ksichtě tak o deset starší. Ruce dokurvený od fyzický práce, mlácení lidí a držení ledovýho půllitru piva. Ideální chvíle nastala v době kdy poklidnou nazi fotbalovou atmosféru rozřízla polocigánská matka pětiletýho dítěte, přicházející si vyřešit účty s barmankou. Kurvy, píči, štětky a facky lítaj vzduchem a všechno to tak jako smrdí průserem. Nechtělo se mi opouštět tohle panoptikum, ale naštěstí to mám hned pod barákem a je mi jasný, že brzy sem zase zavítám.
Kdyby byl můj život film, byl by bez žánru, jak jinak si vysvětlit to, že jeden večer si člověk nechává zasmrádnout hadry v nonstopu vedle blikajících forbesů a další večer jde na sponzorama dotovanou akci dělat garde svojí holce. Teda pokud si jako máme hrát na vztah nebo jak to jinak nazvat. Mimochodem i když já sem slavnější, ona je známější, tudíž výjimečně sem se ocitnul na večírku ve skvělý atmosféře večerní prahy a amerických hotdogů a nebyl sem já ten kdo by byl středobodem všeho. A ono možná líp, pár drinků mi většinou dodá na upřímnosti a v mým případě bych to tam mohl taky pěkně popíčovat. Prvotní šok ze všeho co má brand, z lidí co maj foťáky a podržtašků co nosí světlo, aby na ty pěkný lidi bylo líp vidět, vystřídal po třetím drinku zvláštně spokojenej klid. Film, kterej se tu promítal byl až na jednu debilní scénu a protivně uklidňující hlas tý báby z Mamma mia filmu, naprosto v pořádku. Vlastně i přes to, že to někdo dneska nejspíš rozmázne a já se určitě ne na každý fotce tvářim skvěle, to byl skvělej večer. Poznal sem nový lidi a doufám, že jako doprovod sem taky odvedl svoji práci dobře. Vlastně sem si to užil, stejně tak jako si užívám všechno co dělám. Jen někdy je počáteční vykulenost silnější a někdy se zase nedostaví vůbec. Proto mám tak rád to co dělám a možná proto se dost lidí kouká jak to dělám. Každej den je jinej a tak rozmanitej, že vlastně při tomhle tempu, člověk nemá šanci upadnout do stereotypu. A to mě dělá spokojeným. Díky Vám všem za to, že můžu bejt já. Bubaklife14

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *