Select Page

Simply clever car, simply stupid man

Nezapomenu den, kdy mi ho dovezli před kancl, měl lepší kola než ten starej, bez faceliftu. Lepší radio, díru na aux kabel a hezčí šestnáctkový kola. Nalítáno měl něco málo nad sedmdesát litrů a já věděl, že bych s ním měl fellit následující půl rok. Tenkrát sem sotva mohl tušit, že tenhle červeňák se mnou bude trávit následující rok a půl.

Starej dobrej jedna devítkovej motor se sedmdesáti sedmi kilowaty, se mi podařilo vyhnat i něco málo nad dvě kila a pokaždý, když sem mu jel nasadit nový boty, sem si zkoušel, jak dobře dokáže sedět do zatáček. Jednou mě to stálo tři litry úplatku někde u Kralup, za osm pětek v obci, podruhý mě to stálo litr na dálnici, když mě z ničeho nic dohnal zákeřnej zkurv v passatu, kterýho sem si před tím nevšimnul. Dalších asi osm táců mě stály zhruba čtyři odtahy. Protože, bydlet na žižkově, kde je modrá, je prostě někdy na piču. Stejně tak na piču je žižkov v tom, že když to postavíte někam bokem, ráno přijdete a můžete si rovnou sednout do židle plný střepů. Vybrali mi káru celkem dvakrát. Jednou nevzali nic a po druhý mi vzali kufr plnej vzorků. Do teď se mi chce smát, když si představim fetky jak běžej s ukradeným stříbrným kufrem, kterej otevřou někde v průchodu a najdou akorát skleničky s pilinama. Bůh jim žehnej jejich lup.

Jednou jsem prorazil gumu tak šikovně, že jsem musel shánět novou a protože červeňák byl rozmazlenej zmrd, jako kunda co musí mít na nohách jedině louboutin, stál mě pár letník michelinek, pěknou hromadu. Teda vlastně, mně zas tak ne. Veškerý investice platil můj chlebodárce, kterýmu já společně s mým červeným parťákem vyděláváme prachy po celým československu. Podívali sme se spolu vážně všude. Byli jsme xkrát v Bratislavě, Košicích, kde jsme se tak tak odvážili nakouknout do Luníku 9, ve Spišskej Belej, kde bohužel už dávno není pumpár Miško pumpárem a v česku jsme projeli od Aše až po Ostravu. Na šumavě při tejdenní pauze během mý dovolený, nám nějaká kurva kuna prožrala hadici do turba a celou cestu ze šumavy sem pak musel jet po dálnici pade. Při vejletu za houbama na příbramsku nám zase do kufru skočila zuřivá žena s fiatem punto. Naštěstí, to byly jediný pomuchlaný plechy, který červeňák musel zkousnout, nebudu-li počítat namrdanýho Heráčka co se válel po kapotě a chcal.

Absolvovali jsme spolu desítek cest za hudbou a kulturou, jeden hiphop kemp, kdy se z toho auta stal vyhledávanej meeting point. Převezl jsem v něm nespočet lidí, kámošů, dementů, bejvalejch i současnejch přítelkyň. Dostal jsem za jízdy blowjob, že sem nás málem poslal na slovensku do svodidel, vyřešil milion telefonátů za který mi naštěstí nezmizelo moc bodů, poslechl si milion písniček a albumů a čekal x hodin na lidi, kterejm to prostě jenom trvalo. V tom autě sem strávil velkej kus života a teď když vím, že už dole na parkovišti stojí mladší a technicky vyspělejší model, s lepším motorem, jinou barvou a párem repráků v zadních dveřích navíc, mi je trochu smutno. Není to jako když vás nechá holka a vy jdete za jinou. Je to jiný. Víte, že jdete do lepšího, což u holky málokdy odhadnete, ale stejně ve vás zůstává porce vzpomínek. Vzpomínek na auto, který maj policajti uplně u prdele, protože se neočekává, že ho bude řídit nějakej nafetovanej bezmozek, nebo pirát silnic. Vzpomínek na auto, který i když vlastně nikdy nebylo moje, tak značnou část jeho života bude už navždycky spojený se mnou. Sloužila si dobře červená oktávko, ale je čas tě poslat dál.

Bubak new whip driver

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *