Select Page

Slovakia bitch

Potřebuju si vorazit. Určitě to zná skoro každej, celej den posloucháš sračky z jedný strany tak dlouho, než tě sejmou další sračky z druhý strany. Pracovní morálka je pod vrcholem a dosáhnout vrcholu by chtělo víc kávy nebo kokain. Blbý no, ale co se dá dělat. V takovou chvíli je potřeba na chvíli všechno zavřít, zapnout blog a začít sem bouchat všechny ty sračky který se na vás valí, ale zůstávají v hlavě. Můžeme tomu říkat třeba vzpomínky. Občas když jedu autem, tak poslouchám obyčejný radio a užívám si mediální masáž a vymazávání vkusu nabízeným playlistem. Je to uvolňující a zároveň mi to pomáhá si uvědomit, že mít vkus stojí trochu úsilí a to co je zadarmo a na každým rohu a prakticky pro každýho, stojí vlastně uplně za hovno. Mezi tím vším mě zaujala reklama na slovensko. Je zima, čehůni můžou vyrazit do krajiny přátel aby si zalyžovali a přecpali se haluškama. Vtipný je, že na slovensku běží reklama v podobným konceptu, akorát na rakousko. Já slovensko nikdy moc neřešil, byla to země dost vzdálená od mýho působení a proto nezajímavá. Na druhou stranu mě vždycky bavila socialistická kultura a fascinovalo mě všechno jiný než na co jsem byl zvyklej. Miloval jsem a do teď miluju jezdit na západ a žasnout nad tím, jak to tam je západní a postupem času jsem zjistil, že miluju i to co je horší, východní. Konečně dělám práci kdy mám zodpovědnost ne jen sám za sebe a region v okruhu sto kilometrů, ale za celou zemi a dokonce i tu zemi na východě. Začal jsem tedy jezdit na slovensko celkem pravidelně. Business činnosti propojuju s turistikou a poznáním nový vzdálený krajiny. Za Říčanama už je ukrajina a je pravda, že jakmile člověk přejede ve Starém Hrozénkově hranici, tak začne vnímat první změny. Silnice stojí za hovno ještě víc než u nás, policajti sou se svejma radarama na každým rohu, kamerový systémy neexistujou a každej, ale opravdu každej, kdo má práci kde vydělává, jezdí vobouchaným bavorákem. Je pravda, že rozdíl bohatý vs. chudý je obrovskej. Tolik nadupanejch aut jako se prohání po Bratislavě se v Praze nevidí. Ne, že by lidi v BA byly bohatší, to ani náhodou, ale prostě střední vrstva je zoufale slabá. Aktuálně se slovensko chystá na volby prezidenta. Všude jsou billboardy s dědkama, ale převyšuje je slovenskej novodobej hrdina a ultra zmrd Robert Fico. Ten chlap je něco jako slovenskej Putin, perfektně zvládnutý projevy, dokonalej marketing a superprofesionální mazání medu kolem huby nebo chcete-li opíjení rohlíkem. Bratislava je svět ve světě, nechápu jak tomuhle městu můžou říkat perla na Dunaji. Vliv z Vídně je silnej, kundy nosí Guess víc než kde jinde a pro chlapy je povinnost vypadat něco mezi fotbalistou, rytmusem a buznou. Nicméně mám v BA přátele, který pokaždý rád potkám a i na pár místech se to jejich pivo dá pít. Tentokrát jsem po druhé v životě jel až na východ. Do svého cílu, do Košic jsem, ale musel jet přes Nové Zámky, kde na mě čekal business. A z NZ se do Košic dá jet akorát po Maďarsko/slovenské tzn. jižní hranici. To co tam je, to mě dojebalo. Chudoba, lidi co vypadají jako když jejich rodiče jsou sourozenci, názvy vesnic ve dvou jazycích a chudoba. Tu a tam cigánská osada, která vypadá spíš jako chatová osada, která minimálně jednou hořela. Pět hodin cesty po silnicích první třídy, který připomínají český silnice třetí třídy. Všude samozřejmě radary, traktory a kamiony. Můj cíl, město Košice je úplnej konec světa. Brána na ukrajinu, tři prdele paneláků, jedno sídliště dokonce plný cigánů, ohraničený lesem a dálnicí tak, aby si tam cigání v klidu hnili. Samozřejmě nesmím zapomenout na největší železárny ve střední evropě, kde polovina obyvatel pracuje. Uprostřed všeho toho socialistickýho bordelu je pár pěknejch ulic s měšťanskými domy, solidní restaurace a předražený hotely. Nikde se nesmí kouřit tráva a nesmí se bejt teplej. Lidi z vesnic kolem se shromažďují v obchoďáku a městská policie dostatečně hlídá, jestli někdo neparkuje na zonách bez lístku. Borovička tekla proudem, business se udělal a já sem cestou zpátky odolal nákupu u pouličních dealerů sýra. Potkal jsem svý kámoše a poznal nový kámoše. Po přejezdu hranic do Česka jsem naladil radio a akorát končila reklama. Slovensko, krajina priateľov. Bubak

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *