Select Page

Under the roof, close to the heaven #2

Jako každej správnej bratr dělám dobrý skutky vůči sourozencům. Proto když mi ségra napsala, že potřebuje někde bydlet protože má v Praze job, tak nebyl problém. Na nějakou dobu se to zvládnout dá a místa tady, kousek od nebe, je taky dost. Navíc s náma začal bydlet i další kámoš. Nerd, geek, zhulenec v brejlích tlustejch jak dno od půllitru a přitom dobrej člověk, mi vobrousil ségru hned první a zatím i poslední party co u nás byla. I když, party, co pro lidi znamená party. Vybavim si skupinku produktivních lidí jak spokojeně v šesti cumlaj dvě lahve bílýho a přikusujou k tomu slaný tyčinky a dobře se baví. Než někdo řekne, že mu to víno jde do nohou a nejslabší jedinec po pěti sklenkách řízlejch vodou jde úspěšně s pardonem na hajzl blejt. I tak vypadaj mejdany. Pamatuju si že pro cizince je party i když má člověk pro sebe víc jak dvě piva. Jo to je taky party, malá osobní, ale spíš to je proto, že má člověk jen žízeň nebo chuť. Naprostej opak jsou večírky který znám já a který pro většinu normální populace asi můžou bejt konec světa nebo alespoň čistý zlo. Žijeme v době a městě kdy drogy jsou mezi náma už dvacet let a mluví se o tom víc a víc. Sociální media nám otevíraj možnosti jak se předbíhat v tom kdo víc vychlastá, vyšňupe nebo vykouří. Zkrátka jednoho krásnýho večera jsme se vydali podívat do blízkýho parku na partu bubeníků a takovejch těch magorů jak točej zapálenejma věcma. Aby ty kejkle byly pořádný, vzali sme si k tomu nějakou trávu a taky trochu vína. Slušná společnost která se rozrostla o pár kamarádů se při odchodu zase o pár kamarádů zúžila, aby při příchodu na byt mohla zase narůst o menší skupinku zvířat. Karel přinesl čaj, chlast a jelo se někdy do čtyř, než sem odpadnul. Naštěstí do mě nikdo nic nestrkal, jako do tý holky co u nás usnula na mejdanu před tím. Soused byl ráno velice nepříjemnej a po slušným poslání do prdele nás přes zeď začal trestat nějakou reprodukovanou hudbou. Hudba se skládala z klarinetu, flétny, harmoniky a saxofonu, nedávalo to dohromady žádnou melodii, ale rvalo nám to hlavu. Srát na to. Domluvili sme se, že si dáme od mejdanů radši trochu pauzu. Takže teď už neřveme, hulíme furt stejně, je u nás míň lidí a snažíme se nenasírat lidi porušováním nočního klidu. Jsem zvědavej jak dlouho nám to vydrží… Bubak

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *