Select Page

Under the roof, close to the heaven #4 Čobol special

Minulej pátek jsem očekával od rána vzácnou návštěvu. Psal sem tady už párkrát, že díky práci hodně cestuju a díky svýmu životnímu stylu mám v každým městě lidi, který rád potkám pokaždý, kdy tam přijedu. Obzvlášť ujetej jsem na krajinu našich sousedů, na slovensko. Potkat tam člověka, kterej by byl vzdělanej rozumnej a světově trochu znalej je o dost horší než v čechách. Je to z několika důvodů, cokoliv co je blíž k rusku tak je takový jednodušší a za další i když tady žijou debilové a ožralové, tam jich je prostě víc. Sem fakt rád, že lidi co tam mám, nepatřej mezi většinu. I když teda, Mišo z Košic chlastá první ligu. Připravoval sem se na to dlouho, dokonce už v době kdy sem byl ve starým bytě, jsem věděl, že jednou budu muset tyhle slováky na pár dní schovat. Pár dní před pátkem, jsem se dozvěděl, že slováci přijedou dva. Mišo a Kevin aka Drake, protože prostě vypadá trochu jako Drake. Slovenskej koktejl z bělošky a černocha kterej mě vždycky zásobuje kvalitní trávou když stokuju na východě. Ráno v šest mě vzbudil telefonát, že sou tady a že už je stihnuli okrást o iphone. Blbý no, vzal jsem si klidně mobil od cizince co se opil, rapuje Igor v jednom rapovým songu. Slušnej start víkendu. Mimochodem Mišo, píše pro server refresher.sk a těšil se, jak tady nafotí nějaký food recenze. Hovno. Nežijeme proto abysme fotili to co hodnotíme. Hodnotíme to co vidíme, a fotíme to co chceme, ale nikdy ne dohromady. Vzhledem k pracovním povinnostem jsme nechali dopoledne Miša ostříhat v tony and guy. kde zaplatil homosexuálovi skoro litr za účes co vypadal jak Dylan McCay z 90210 a pak jsme sedli do auta a vyrazili na západ čech. Lidi co pro mě a mojí karieru makaj zůstali v Plzni makat a já s částí slovenska pokračoval dál na šumavu a do německa. Cíl: doner kebab ve Zwieselu. Cestou padly piva, domácí pálenka a po příjezdu do německa sme si dokázali, že to čemu se v československu řiká kebab je úplná mrdka. Všem doporučuju Hakanův stánek na hlavní štráse. Cestou zpátky kdy sme si minimálně milionkrát vzali mobil od cizince co se opil, jsme dali zastávku v Železný Rudě u mýho táty. Slováci polknuli pár panáků domácí a já dal kafe a colu. Večer v praze byl poklidnej, absťák po hulení se zahnal a byt poklidně vytuhnul. V sobotu po práci sem začal pracovat na odpanění nezkušenejch potenciálních alkoholiků. Praha je Amsterdam chudejch a místní týpci bejvaj pokaždý solidně nabitý. Už asi od pěti to lítalo tak, že v sedm nebylo skoro nic. Mimochodem dorazil další slovák, z Blavy. Byt plnej lidí, lidi plný emocí a muzika dostatečně potichu abychom nenasrali sousedy. Pilo se, kouřilo a dejchalo. Probíhaly i nějaký soulože a následný lámání srdcí. Duležitý je, že další den už byla neděle a to znamenalo odjezd. Mišo neměl kromě kebabu nic pořádnýho k jídlu, Kevin se začínal podezřele tulit ke kámošce jejíž jméno se nebude vyslovovat, další kámoš vymrdal na pračce holku co se jmenuje stejně jako naše ulice a všem ostatním bylo prostě jenom uplně na hovno. V takový chvíle pomáhá taková ta hlenovitá ostrokyselá polívka. Čínská restaurace přes ulici mělo bejt to místo, kde se asi deset uplnejch keder mělo začít dávat do hromady a tři slováci se tu měli začít chystat na svoji cestu zpět. Ty sračky co tam vařej, se prostě nedaj žrát. Polívka by ještě šla, ale objednat si něco jinýho je prostě sázka do předem promrdaný loterie. Chodilo se centrem, pilo se pivo v lokálu a šlo se kouknout na tvrdě pracující lid do Palladia a jinejch krámů se spotřebním zbožím. Ruce drželi ruce, Jupiter z Blavy si lehnul kde to vypadalo jenom trochu rovně, češi se bavili se slovákama a slováci koukali na to, jak se tady v tom hlavním městě máme. Když bylo asi sedm hodin a my došli konečně zpátky na byt, odjel první ze tří slováků. Kevin se rozhodl vydržet ještě o den navíc. Mišo zabouchnul dveře a my roztopili gril. Braníky se u nás lejou tak, že bysme měli dostávat sponzoring. Přeskočím rovnou do dalšího pátku.

Kevin se válí po Elze, večer najíždí kámoš Měchýř kterej dováží německou pálenku z kukuřice a vlastně se nezměnilo nic. Lidi jsou pořád stejný, první máj byl lásky čas a v bytě je o jeden kartáček hostí víc. Sobota je klasická. Prachy se počítaj, mění se na prach a tekutiny a v neděli nám všem bude zase trochu blbě. Nicméně, nedělní probuzení je pro mě osobně jedno z nejlepších za tenhle rok. Vypadá to, že květen by mohl bejt vážně dobrej. Žvejkáme burgry v The tavern, chillujeme na terase a Kevin se pomalu chystá na pondělní cestu zpátky do Košic. Jupiter odjel někdy v tejdnu a já ani pořádně nevim kdy. V láhvích po vodkách se válí špína z celýho světa. Za tejden se stihlo udělat mega věcí, nahráli se nový rapy, vykouřilo asi tuna trávy, vypil se chlast, snědlo se hodně jídla, poznali se nový lidi s novejma, napárovali se známí se známejma a možná si dost z nás uvědomilo, že to co sme měli nám vlastně strašně chybí. V každým případě, i přes to že nejsme v prostřenu a já si celou dobu žil tu svojí, tak sem nebyl zrovna špatnej hostitel. Teda vlastně, naše město nebylo špatnej hostitel, já sám za sebe, to mám v piči protože naše myšlenky jsou stejně jako naše životy volný i když naše srdce můžou bejt zadaný. Bubak

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *