Select Page

Weedkovice

Weedkovice

Byl jsem na horách a dělal tam věci. Vlastně, zas tolik těch věcí se tam nedělalo, nicméně díky jedný takový holce, o který jednou napíšu pravděpodobně dost slov, jsem se dostal do nový společnosti. Z novejch lidí mám dost často strach, často hulím hodně trávy, abych nemusel bejt přátelskej. Díky tomu můžu působit na lidi všelijak. Často se říká, že se nesměju nebo nebavím. Jenže málokdo chápe, že za tím nasraným výrazem je víc smíchu a radosti než na tom nejlepším stand upu. Jen jsem too high to be friendly. Nicméně, holka mě vzala mezi svojí partu na chatu, kde sem nikdy nebyl a vzduch tam byl čerstvější ty když vylezeš ze sprchy. Tu chatu maj dva mladý týpci, dvojčata. To byl důvod proč sem jim oběma říkal shodně kámo. Tyhle týpci mi vyprávěli, že před třema rukama střelili vyděděnej byt v Praze a šli hledat štěstí sem, God bless. Mimochodem ta chalupa se jmenuje Freestyle snowboard house a je někde ve Vítkovicích. Klasická dřevěná bouda s kapacitou asi tak kolem čtyřiceti míst, dvě patra, bar se stolním fotbálkem a jeden zaměstnanec, kterej taky pravděpodobně tady na tom místě znovu našel svojí životní motivaci.

Motivaci, který na tom baru bylo mimochodem docela dost, jsme začali ochutnávat bezprostředně po příjezdu. Když jsem zjistil, že místňáci pálej brka zhruba v mým tempu, bylo mi najednou dobře, byl jsem too high a přitom i friendly, což je v cizím kolektivu hodně vzácnej stav. Do toho postupně přijížděli i další účastníci zájezdu a začínala zábava. Panáky, brko,  stolní fotbálek, brko, panáky, brko a to celý proložený různejma typama konverzací. Mimochodem dost kámošů tý holky, která mě sem dostala, jsou buzny. Zvláštní druh týpků, žijící takovej ten druh života plnej nezávaznýho šukání, chlastu a fetů, jen s tím rozdílem, že se šukaj navzájem. No tak po tomhle víkendu můžu říct, že sem se nikdy nekonfrontoval s takovým množstvým teploušů, ale bylo to celkem v klidu. I když některý outfity by nemuseli ti klučíci mít tak natěsno, ale to je detail. Sledovat rozjuchanýho týpka jak se vlní na Zagorovou je vlastně stejně skvělý, jako koukat na TV Regina. Jinýho sem mimochodem brkama sundal tak, že šel spát a vrátil se až třeba ve tři ráno. Ten jedinej byl taky další den čerstvej a dost mě podporoval v myšlence jít někde něco dobrýho pojíst. To se nedá říct o zbytku účastníků tohodle turnusu. Těm bylo zle, že se kroutili nebo blili nebo byli jinak více či méně roztomile debilní. Já sem řešil druhej den trpělivým nasloucháním tý ukňouraný holky, která večer před tím lila jednu kořku za druhou a pak taky, jak jinak, pálením brk. Při tom sem objevil bandu novejch kámošů. Přesněji řešeno zvířecích kámošů. Slepice Money, Tyrone, La Trell, a kozy La Toya a Laetitia byli skvělejma společníkama na sobotní popotahování zelenejch svinstev. Večer se hrály deskový hry a já zjistil, že si tu holku co mě sem mezi ty buzíky dovezla budu muset nechat. Protože v aktivitách jsme byli dost na hovno, ale to je tím, že to vlastně celý teprve začíná. Takže stay tuned. Bubak

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *