Select Page

Words from work

Tak co se to zas dneska děje? Svět je každej den o něco víc debilnější nebo jen já jsem každej den o něco chytřejší. Momentálně se nacházím v situaci, že si začínám uvědomovat rozdíly. Všechno je v lidech, to je věta kterou vám řekne snad každej kdo má nějakou zodpovědnost za něco, ať už za klíče od hlavní brány nebo za svěřený parchanty nebo za cokoliv. Vlastně i hajzlbáby mají zodpovědnost. Lidi mají nějakej přístup, když je ten přístup na hovno a bude výsledek na hovno taky. Přístup je podmíněnej motivací. Zjisti co lidi potřebujou k tomu aby zlepšili svůj přístup, ukaž jim cestu jak uspokojí svý potřeby a výsledek se z úrovně na hovno obrátí na úroveň ujde to. Když jsou lidi namotivovaní a práce je baví je to většinou zaručenej recept na úspěch. Další věc je systém. Můžeš bejt namotivovanej a připravenej na cokoliv, ale jakmile nemáš systém je ti to na hovno stejně jako kdyby si to měl celý v prdeli. Pořád se bavím především o práci. Jsem totiž narozdíl od většiny kaků člověk kterej pracuje a i když jsem v jádru duše flákač, tak okolnosti mě nutí si vytvořit nejdřív pořádnej systém a pak až ho různě otestuju, dostanu teprve prostor pro využití svejch flákačskejch skills. Nebo se třeba naseru a pujdu to zkusit někam jinam. Mám štěstí, že jsem zažil perfektní nadnárodní systém kterej fungoval, ale byl už někým vymyšlenej a já byl jen dělník, kterej musel šlapat, aby systém mohl fungovat a prachy mohly týct jako nějaká zasraná řeka. Základ je nebejt idiot a koukat kolem sebe, poslouchat všechno a přitom neslyšet nic a mluvit jen až když je to potřeba, ale nahlas. Aby to každej slyšel. Jsme z generace která mluví potichu nebo nemluví vůbec, a když teda mluví, tak mluví úplně z cesty. Miluju lidi kteří rádi používají ve větách slova „podle mýho názoru, já si myslim“ a podobný. Většinou vlastní názor chybí a když si člověk myslí tak vlastně pořád ještě neví. Další kategorie jsou lidi kteří umí odpovídat na každou otázku jen použitím slova nevim. Neříkám, že nevědět je špatný, ale tak kurva když se tě zeptám na to co tě baví, neříkej mi nevim. Pokud nevíš co tě baví, nevíš co máš rád tak bys měl asi spíš uhořet. Pro holky to platí taky, ale to jsem se odpojil od hlavní myšlenky. Ta spočívala v tom, že jako člověk schopnej přijímat podněty jsem jich za svůj život nasbíral dost a teď z nich můžu těžit a taky se to snažím dělat. Konkrétně teď v práci. Jsem tam kde není nic, pole na kterým roste pár kytek a očekává se ode mě sklizeň jako ten velkostatkář od vedle z farmy. Jsem motivovanej, baví mě to, ale do prdele chybí mi systém. A v tu chvíli je na čase vytáhnout a okopírovat ideálně pro danou situaci něco z minulosti. Jediná překážka v mým vlastním úspěchu jsem já sám. Klacky co mi hází pod nohy situace, ať už je jakákoliv a kýmkoliv vytvářená, seberu, rozsekám na sračku a prodám je při nejbližší příležitosti jako podestýlku pod smradlavý morčata. Koneckonců, prodávat je vlastně to co umím, to co mě baví a to co mě bude pravděpodobně do konce života živit. A je uplně u prdele jestli budu prodávat hadry, žvejkačky, rap, slova, myšlenky nebo třeba nařezanej perník. Za chvíli jdu domů a vážně nevim co budu jíst k večeři. Ještě, že vím co mi chutná. Bubak

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *