Select Page

Xmass businesstrip

Xmass businesstrip

Člověk, aby se v tom moři informací co se na něj ze všech stran valí, dokázal zorientovat, tak potřebuje nějaký nadlidský skills. Je brzo ráno a já se probudil v Košicích, v nechtěně a to pouze na jednu noc získaným apartmánu v místním butikovým hotelu. Ke káře to mám tři sta metrů po pěší zóně a jediný čeho se dneska bojím, je to, že půjdu tím pěším bulvárem a za sebou potáhnu tašku na kolečkách a celý centrum Košic o mě bude vědět. Stejně jako včera, tou dobou se mnou společně táhnul ulicí namrdanej týpek a čuměl po mý pojízdný tašce, jako kdyby to byla jediná věc na světě, co mu narušuje jeho jinak pohodovou namrdanost. Šťastlivec nemusel nic řešit, pravděpodobně zapadnul do nejbližší krčmy a dorubal se tím prokletým chlastem do uplnýho troska stavu. To není pro mě, já se tvářím, že chodím cvičit, chlast mě přestane bavit ve chvíli, kdy začnu chodit pravidelně chcát a po zjištění, že nikdo nemá žádnej další plán, co by noc protáhnul na nesmyslně dlouhej čas a hlavně mám tu misi. Tohle ježíškovský cestování křížem krážem československem a teď nově i maďarskem člověka celkem vyčerpává. Sedím v káře, pouštím si na spotify tři alba co sem si nechal zpřístupnit offline a telefonuju. Někdy mám pocit, že vyřídím víc věcí při cestě z Blavy do Košic než když sedím svých osm a půl v kanclu. Míjím Jaslovské kchomíny, místo kde bývalou a psa napadly lesní včely a dokonce potkávám poprvé za tuhle zimu i pravej sníh, kterej nemá po půl minutě tendence transformovat na blátivou sračku. Jedu, koukám kolem sebe, dávám si pozor, aby rychlost nebyla překročená a chvílema hořce vzpomínám na momenty a lidi, který jsou pryč. Svět se neustále posouvá dál a mě je chvílema až nepříjemně smutno. Smutek zmizí ve chvíli kdy dorazí vládce Temnot se svým temným parťákem, kterej mluví kódovaně ve zdrobnělinách a nakonec sestavu doplní tučný tvůrce marketingu pro místní skateshop. Jsem tu zas, moje východňárská crew mi dává pocit radosti a toho, že celá ta cesta je vlastně správně. Moji blízký žijou dál beze mně, momenty s nimi spojený však stojí v mejch vzpomínkách a ty opravdový tu jsou pořád a to je vlastně důvod se sem vracet. Je jedno jestli děláme business, vykáme si nebo se oslovujeme čůráku. Jsou vánoce a já jsem na vánočním tripu, kdy chci vidět lidi, co tu se mnou byli celej rok, i když tak daleko ode mně. Teprve teď na mě padla poprvé letos vánoční atmosféra. Bubaklife

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *