Select Page

Zamávej tankům

Vyrazil sem navštívit krajinu přátel a udělat business na Slovensko. Jako člověk sledující denně několik zpravodajských servrů, jak tuzemských tak zahraničních, jsem samozřejmě registroval pohyb americkýho vojenskýho konvoje přes naši krásnou malou zemi. Proč ne, nemám nic proti tomu, že tady pojede nějakej zeleně natřenej šrot s frajerama co milujou maskáč a to když na ně někdo hodně nahlas řve. Při svých cestách po Evropě se mi už párkrát povedlo dohnat nebo naopak potkat v protisměru jedoucí kolonu vojenských krámů. Nejsem duchem voják, ani sem si na ně nikdy nehrál, víc mě bavilo si hrát na fízly a zloděje, už od malička. Kámoši z našeho sídliště, potomci lampasáků, občas byli zapálený do vojenských píčovin, někdo měl doma náboje, někdo náboje a nechutně uklizeno, někdo dokonce do školky a na základku chodil v baretu kterej dostal od někoho z rodiny kdo byl třeba v kosovu. Já to měl vždycky v piči, nicméně mě ty věci bavili. Respektivě bavilo to moje nerdovský já a vyvrcholilo to hrou Operace flashpoint u který jsem si nádherně dokurvil zrak a podpořil skoliózu. Baví mě vidět tank, zkoušel sem střílet ze samopalu, fascinujou mě některý technologie, ale je mi uplně u prdele na který straně tyhle krámy zabíjej lidi. Líbí se mi ruskej tank, kalasnikov, ale baví mě i vojenská verze Hummeru. Mý přesvědčení je však takový, že nepodporuju válku pokud není nutná. Z dálky pozoruju a čtu informace a vždy se snažím získávat informace z obou znepřátelených táborů. V případě však, že by se to mělo začít týkat i mě samotnýho, budu první kdo místo maskáčů bude balit bagáž a cestovat někam do prdele, kde válka není a kde budu mít klid žít dál spokojeně, tak jako to mám teď tady. Nemám vlastně ani nic proti armádám jednotlivých států. Armáda by měla bejt na ochranu před těma uplně nejzlejšíma, který stejně nic neudělaj, na topení prachů pro různý firmy a hlavně na pomáhání při přírodních průserech jako sou povodně a tak. Chápu, že dost kluků nevidí smysl v tom jít studovat, nebo makat ve fabrice, tak radši zvolí cestu vojáka a nechaj si dávat plat, za to, že na sebe nechaj křičet a riskujou svůj život na misích. Je to koneckonců práce a armáda je jen další zaměstnavatel.
Vyrazil jsem na slovensko s tím, že pravděpodobně v protisměru potkám poslední část konvoje americký armády. Fajn, přibrzdim ze stopadesáti na osm pětek, kouknu se jak to kolem mě za deset vteřin projede a vrátím rychlost na původní a tím to pro mě skončí. Co mě však do velký míry zaskočilo, byl počet lidí, kteří lemovali dálnici ve směru na prahu. Počet amerických vlajek se rovnal přibližně pěti kusům na tisíc metrů dálnice, lidi čekali a mávali na krajnících, nadjezdech, v připojovacích pruzích. Pochopil bych, že táta z vesnice na vysočině vezme malýho vzít kouknout na to jak pojedou vojáci. Je to netradiční prvek v životě dětským, ale potkávat party lidí co vypadali jak fanoušci rallye čekající na Ogiera, solitéry nebo důchodcovskej manželskej pár, kterej tutově za mlada jezdil mávat sovětskejm mašinám, to mě dost vyvedlo z míry. Jakej má smysl zabít odpoledne tím, že vezmu vlajku nebo šeřík a pujdu tím mávat na projíždějící nábojema narvaný železo? Vždyť ty kluci tudy jen projížděj, tak jako projížděj kdykoliv jindy kterou koliv jinou zemí. Neosvobozujou nás, nechráněj nás, jen jedou a dostává se jim pocty jak kdyby zahnaly podruhý Hitlera. Vrchol celý týhle bizarnosti nastane ve chvíli, kdy kromě supportérů a proamerických fanoušků se přidá do hry ještě pár nadšenců, kteří sou proti. Mladý anarchisti a starý komouši s transparentama v češtině, ukazující prdele na kameramana z novinky.cz a argumentací průměrnýho lobotoma mi udělali den. Po shlídnutí několika videí jsem zjistil, že proamerický fans jsou na tom s argumentací uplně stejně. Zkrátka na obouch stranách si kameramani vybrali dementy, jen pod jinou vlajkou. Vlastně se ani za ty lidi nestydím. Jen to celý dost dobře nechápu.
Ještě by mě zajímal pohled těch vojáků. Jedete ze cvičení kde z Vás dělaj zelenýho bezmozka, zpátky domů do kasáren. Je vám jednadvacet roků a víte, že když budete mít štěstí dostanete se brzo někam na misi, kde budete mít prachy a ještě zabijete pár teroristů nebo nevinných o kterých si budete myslet, že sou teroristi, a abyste až se vrátíte z války byli veteráni s problémem sehnat ve svý zemi job, měli psychický problémy nebo byli závislí na drogách. Přijedete do země kde na vás mávaj jako na hrdiny šeříkama, donesou vám pivo a bábovku a vy vlastně ani nevíte proč. I když, jako Američanům vám to přijde všechno stejně awesome, jako televize koupená na black friday. Bubak Soulja

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *