Select Page

Bubaklife – The life of Bubak

Bubaklife – The life of Bubak

Základní biologický moudro říká, že co se nerozvíjí, postupně umírá. Je to něco málo přes tři roky, kdy jsem po ukončení tří a půl letýho pracovního vztahu s obrovským cukrovinkovým gigantem odjel se svojí tehdejší holkou do Francie. Cestou jsme dojebali auto a tak se nám ta dovolená prodloužila a zároveň dost prodražila. Pamatuju, že jsem tenkrát četl svý první z mnoha skvělých knížek od skandinávských autorů a doháněl sem sledování epizod seriálu Californication. Hank Moody se mi líbil, připadal sem si, že s tím chlápkem máme něco společnýho. Až na to, že já svoji životní lásku měl teprve potkat a to dítě, to nemám do teď. Na druhou stranu aspoň nemám nikoho, kdo by mi neustále připomínal, že sem vlastně uplnej kretén. Společný sme měli, s tím seriálovým charakterem zálibu v šukání ženských. Nemám páru po kom sem tuhle vlastnost podědil, ale jednoduše hoblovat pravidelně další a další holky mi přišlo zábavný. No a ty průsery, který to přináší bejvaly ještě zábavnější. Kolikrát sem seděl a říkal si, ty vole to je na knihu.

A pak to přišlo, leželi jsme na pokoji levnýho F1 hotelu, kde kromě internetu a malý televize plný francouzských kanálů nemáte jinou zábavu. Navíc za těch pár dnů se dostavovala slušná ponorka a tak se v mý hlavě zrodil nápad. Budu psát blog, budu mít prostor kterej bude jenom můj, něco jako deník, do kterýho může každej kdykoliv čumět. A musí to bejt snadno obsluhovatelný z mobilu. No a tak se taky stalo. A během těch několika let se můj prostor zaplnil slušným množstvím článků.

Psal jsem o všem, o tom proč mi přijde debilní twerk, o tom jak jezdím zhulenej metrem nebo i třeba o tom, co některý lidi do teď nedokázali spolknout. Psaní je pro mě forma odpočinku a dost často taky uzavření určitý kapitoly mýho života. Snažím se nejmenovat nikdy nikoho a o to víc mý slova můžou danejm nejmenovanejm ublížit. Dost často se taky stane, že se v nich najde někdo, komu vlastně nepatří a téměř pokaždý se najde někdo, kdo řekne, ty vole to je vono. A právě takových lidí se za tu dobu nahromadilo celkem dost. Stalo se mi, že lidi mi na místech, kde prezentuju svoji hudební tvorbu dávaj bigapy za můj blog. Stejně tak, jako na mejch sociálních sítí je najednou dost lidí, který neznám a který zajímaj mý názory, pičovinky kterejma se bavim a další kokotiny. Objevili se i tací, co chtěj, abych tvořil obsah pro ně, tak nějak na zakázku. A to všechno bychom mohli nazvat přirozeným vývojem mojí osoby. Proto s osobou je potřeba vyvíjet i její nástroje.

Přemejšlel sem nad milionem projektů a dost jich nějak začalo a taky skončilo. Stejně jako vztahy s ženskejma, prostě něco nějak vypadá a pak to chvíli jede než třeba zjistíš, že to není ono. Tak to zavřeš a jedeš dál. Proto se nikdy neudělala kolekce hadrů jak se plánovalo ve 2012, stejně tak se nezrealizuje účast v pořadu prostřeno, na druhou stranu, stále tu jsou věci, který má v mým životě smysl dělat. A jedním z nich je tenhle blog. Díky zájmu o mý věci a taky díky mýmu nadšení pro tvorbu ať už v jakýmkoliv smyslu, se zrodil nápad, kterej tímhle článkem pokračuje na tu původní myšlenku z hotelovýho pokoje někde v Lyonu. Mít prostor pro svý slova, svý názory, myšlenky, plus navíc mít pohromadě svý věci, co sleduju na internetu, zajebávám se na nich a nechat tenhle prostor otevřenej všem. Proto se prostor rozšířil z dosavadního blogu i na další kategorie, kam budu přidávat a více či méně komentovat věci, co mě přijdou zajímavý. A je jedno, že to třeba nebude aktuální nebo mý názory nebudou po chuti s lidma co do mýho prostoru přijdou. Fuck off, nikdo sem chodit nemusí a já to stejně budu dělat, dokud v tom uvidím smysl. Jenže, co když návštěvníků prostoru bude víc, přece jen víc obsahu, rovná se větší dosah a najednou se tu z toho může stát něco kam místo desítek lidí budou chodit stovky nebo tisíce lidí denně. Pro tenhle případ jsem oslovil pár lidí, kteří mají co říct k různejm tématům, jsou kreativní, vtipní a sdílejí podobný nadšení pro věc jako já. Postupně se může stát, že budou přidávat svůj obsah taky, čímž můj prostor přestane bejt jen můj. Nicméně pořád to bude prostor, kde názor jednotlivce bude mít přednost, před názorem většiny.

Nicméně jak se řeklo na začátku, můj život se vyvíjí a abych mohl dál zaznamenávat to jak ho vnímám, nutně musí přinýst vývoj i nástrojích. A psaný slovo s notnou dávkou gramatickejch chyb, je pro mě stále víc, než jakákoliv další forma sdělení v dnešní moderní době. Proto budu nesmírně šťastnej, když se najdou lidi, co si přijdou do mýho prostoru odpočinout a tím mi ho pomůžou dál vytvářet. Život je life…

Bubaklife

 

P.S. v úterý 3.5.2016 se tenhle web bude zapíjet v clubu Uhelna na praze 5. Budou se hrát karty, zahraje dj, kdo bude chtít cokoliv sdělit, bude mít k dispozici mikrofon a hlavně, tvrdej chlast je za půlku a víno pro ženský zadara. Rád uvidím každýho.

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *