Select Page

Absolutně o ničem post

Žiju svůj život v autě. A nejradši mám samozřejmě to svoje i když s autama to je jak s ženskejma, to tvoje je skvělý, líbí se ti, ale jakmile máš možnost řídit něco silnějšího, rychlejšího nebo jen prostě cizího, jdeš do toho. I když v mým případě je tohle přirovnání na hovno. Řídím služební oktávku. Kombik, krásnej, červenej, s dokonalým bordelem připomínajícím můj život, uvnitř. Je to nafťák, ale jak říkám, je to firemní nafťák. CCS karta v peněžence se občas tak nějak zvláštně upatlá, hlavně po víkendech, ale šlape. Tankuje a já můžu jezdit. Sedím v tom vždycky jak ve formuli, hodně dole, s volantem naraženým na sebe a když sem sám, tak si občas i nějakej ten formulí zvuk neodpustim. Zvlášť když za to vopravdu vezmu a na dvojku to vytočim do rudejch. To tyhle firemní nafťáky vyloženě milujou. V létě pravidelně mívám vopocený záda i přes tu skutečnost, že klimatizace jede docela naplno. Mám tu káru rád, dá se v ní jíst, surfovat na netu, šukat a když se sklopí zadní židle a jako nepříplatkovou nepovinnou výbavu má člověk v kufru polštář a deku, dá se v ní i pěkně přespat. S tou nevýhodou, že se člověk nemůže zamknout. Jinak by spustil alarm a to není nic příjemnýho, zvlášť když máte pár promilí v sobě a chrápete uprostřed vesnice. Každý moje auto který jsem měl, tak jsem miloval, stejně jako všechny svý holky. Mám za svojí řidičskou karieru naježděno díky svejm jobům poměrně dost kilometrů, stejně jako díky svýmu životnímu stylu mám dost nabrousíno. Zkrátka já a moje auta se doplňujeme, něco jako lidi co sou podobný svejm čoklům. No to je jedno, mrdat, ani nevím co sem vlastně chtěl napsat. Příště… Bubak

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *