Select Page

Analýza kundího společenství dva

Píšu svý články protože mě to prostě baví, ještě víc mě na tom baví fakt, že to někdo čte a úplně nejvíc mě baví to,  když na ty články někdo reaguje. Kundy jsou věčný téma, kundy budou, jsou a byly. Pořadí si změňte každej podle svýho. Po prvním dílu mi napsalo strašně moc lidí a já si opět dokázal, že potrefená kachna si alespoň jednou vždycky zakejhá, než spadne z předchozího letu na tvrdou zem. Přesto je potřeba upozornit, že nemyslím nikdy žádnou konkrétní osobu, ale vycházím ze svých zkušeností a lidí které mám kolem sebe. Holek je na světě jako ryb ve vodě. Některý jsou malý a krásný, že má člověk chuť se z ničeho stát akvaristou nebo tím klukem co sbíral pokemony. Některý jsou zase velký a macatý, protože jim asi víc chutná a tu a tam se najde nějaká žraločice. Která je po bližším přezkoumání vlastně míň žralok a víc prase nebo spíš svině. Co třeba takovej ten typ kterej se s Váma baví, oslovuje vás zdrobnělinama neurčitýho původu a jakmile zalezete za roh, nakydá na vás tři prdele teplejch sraček. Když k tomu připojíme lidskou hloupost a neschopnost dát dohromady jedna a jedna, tak takovej člověk na vás nakydá sračky u člověka, kterej vám to za tepla přinese. Tamta je píča a tamta je taky píča, ale ty seš moje láska. Dokud nezajdeš za roh ty píčo. Svět ze kterýho by se jeden člověk posral. Celkově je pro nás velkej problém říkat lidem věci přímo a do ksichtu. Statusy na facebooku který nevypoví nic kromě autorovi nasranosti na anonyma okomentovaný milionem přikuřovačů a lajknutý třema prdelema soucitnejch klučičích kamarádu. Jediný co za tím lajkem stojí je: Je mi tě líto, rád bych tě vošukal. Otázka zní jestli tohle ty holky vědí, že každá jejich akce na sociální síti podpořená hromadou lajků od chlápků znamená ve skutečnosti, lajknu ti to a doufám že si zašukáme. Možná ty holky postujou sračky aby vyvolali soucit schválně, možná je postujou pro to, že chtějí aby je někdo vojel, v tom případě by měly postnout rovnou, potřebuju zásun a to hned. Kdepak, upřímnosti se člověk nedovolá. Pokud vůbec nějaká existuje. Pojďme se však pustit do konkrétního typu holek z hlediska ambicí. Není nic horšího než ambiciozní blbec se říká. Co když je ale ambiciozní holka, a to nemusí bejt zrovná blbá. Co taková vysokoškolačka, s diplomem, patentem na rozum, perfektníma kozama a celkově postavou a s ambicema stát se minimálně ředitelka nadnárodního koncernu na výrobu spokojenosti. Ideály získaný z dětství podkopaný rozvodem rodičů a totálně dojebaný několika neúspěšnejma vztahama s chlápkama různýho věku z takový holky udělají karieristickou zrůdu. Nevidí nic než práci, její pracovní postupy jsou ty nejlepší a prakticky kdokoliv kdo nedosáhnul stejnýho vzdělání jako ona by neměl mít právo na pozici na který je ona po xletech praxe. Hovoří plynule anglicky, cestuje po světě, oblíká v obchodních centrech a o jakýchkoliv drogách si myslíš, že jsou pro ztroskotance. Sedmdesát tisíc měsíčně rozhází za pilates, osobní trenéry, psychology, dárky pro maminku a vylepšování bydlení ve kterým je bohužel stejně každej večer sama. Pokud nedorazí občasnej milenec kterýho zná už od svejch šesti let. Dokonalej recept na úspěch a štěstí se dojebává s každým další odžitým rokem, protože kariéra sice šlape, ale biologickej gong bije na poplach. Nejdražší krémy po čase přestanou maskovat vrásky, který z čistýho holčičího obličeje dělaj masku nasranýho klauna. S každou další kávou na poradě se odpočítává čas do doby, než vezme laptop, mrdne s ním o zeď, pošle všechny do píči a odstěhuje se na Zeland. Anebo taky ne. Pojďme se podívat na druhej břeh. Stojí na něm daleko větší procento holčičí populace, to jsou ty který  mají ambice malý nebo radši vůbec žádný. Kdo nic nedělá, ten nic neskazí. Všechny holčičky chtěly bejt v mládí princezny, ale tyhle věděly, že na to nemaj. Nebavilo je líčit se, česat se a tak. Stačilo, že s těma ostatníma musí bejt a poslouchat jejich začínající problémy. Ve škole jim to taky moc nešlo, koho by konec konců bavilo nechat se motivovat nějakou dobrou známkou, když doma to rodičům je u prdele. Sami většinou kromě rozvodovýho řízení a programu v sobotu večer na nově nemusí řešit vůbec nic. Po úspěšným odmaturování s odřenejma ušima je samozřejmě nesmysl jít na vysokou. Řešení je otěhotnět, začít makat, což díky nulový praxi znamená buď kasu nebo bar a nebo začít fetovat. I když to je asi blbost, lidi začínaj fetovat dřív. Tak jako tak nulový ambice rovná se nulová motivace. Sádlo se začne usazovat, vlasy začnou bejt v celkem brzkým věku příšerně melírovaný a postupem času brutálně krácený a pokud v pětadvaceti letech nejsou pořád nikde, není moc velká šance, že za další čtvrtstoletí se posunou někam dál. Srát na to, pokračování příště

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *