Select Page

Článek bez názvu

Jsem sobeckej zmrd kterej se několikrát neúspěšně zkoušel léčit. Ve městě s minimálně stovkou věží to bohužel jinak nejde a nešlo. Pokud chce člověk přežívat a nebo dokonce být úspěšnej musí mít lokty vostrý jako břitva a moc se neohlížet na ty ostatní. Předem se omlouvám kdyby ten článek byl jinej než ostatní, ale nemám zrovna nejlepší náladu. Někdy si i říkám proč si píšu nějakej zkurvenej deníček a dávám to všem číst, ale svým způsobem mi to pomáhá a mám to jako terapii. Ve svý vlastní sobeckosti si nacházím k sobě lidi, což už samo o sobě sobectví popírá, jenže mě se daří s těch lidí dělat klubka nervů. Zranil jsem pravdepodobně desítky holek, který mě chtěly mít pro sebe tím, že jsem byl s holkama který jsem chtěl mít na chvíli pro sebe já. Nejsem si jistej, že by tohle bylo nějaký vyjímečný protože všichni lidi který kolem sebe mám, tak jsou nevěrný akorát to líp nebo hůř tají. Tisíce a tisíce papírovejch kapesníků je kvůli některejm mejm píčovinám nadobro posmrkanejch a vyhozenejch do prdele. Začíná se z toho pomalu stávat zvyk, ráno se probudíte a máte chuť pomalu prásknout do ženění, udělat tý holce snídani a umřít při pozorování toho jak existuje, pak vás dožene minulost a večer usínáte v obýváku. Blbý a naprosto jasný, že za všechno si můžeme sami. Navíc když někdo něco posere je to všem dost u prdele. Pokud se nestanete terčem výsměchu. Jo ty vole, nikdy mi to nevadilo, nikdy jsem se neposral za to, že sem vědomě posíral život někomu jinýmu a vztah sobě, mám to zmrdství prostě v sobě a asi jednou zůstanu sám a chcípnu sám. Po předchozím rozchodu a znovu objevení pocitu zamilovanosti si člověk řekne, ok nebudu strkat ptáka do cizích holek, ale bohužel ono se s cizíma holkama nesmí vlastně ani mluvit, obědvat a tak dále. Black list na kterým jsou jenom ženský. Je to jako seznam teroristů ze kterýho kdyby člověk byť jen naokamžik navázal kontakt, nastane nový 11.září. Vždyť je to absurdní, makám skoro rok na tom, abych vybudoval pevný pouto s holkou o který vím, že by měla bejt matka mejch dětí a pak se to takhle nesmyslně posere? Fajn, co se posralo dá se napravit. Pořád přece žiju, pořád jsem tady a můžu jít urvat kus měsíce jen aby bylo zase světlo, ale otázka je jestli má cenu se snažit myslet na budoucnost, když druhá strana bude nějakou dobu žít v minulosti, v mojí minulosti plný těch stejnejch chyb jako vždycky, jen bez tý genetický výměny informací. Jediný co člověk ví, že mu to za to stojí. Hrdost mu však nedovoluje dosáhnout určitejch hranic ponížení aby to nebylo horší než to ve finále je. Psaní je skvělý odreagování a věřím tomu, že v tomhle období plným sraček konečně třeba dodělám knihu. Pokud mi do toho nevleze nečekaná překážka v podobě útěku nebo odchodu. Nepřestávám mít vize, jen doufám, že nepřestanu věřit na lásku protože zatím pořád miluju.

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *