Select Page

Kralupy nad Vltavou jsou symbolem jara

Sedím na kávě v cizím městě, asi pět metrů nad zemí a koukám obrovským oreklamovaným sklem ven. Na ulici se nic neděje, parchantům skončila škola už asi před dvěma hodinama a já tak nějak zevluju na sociálních sítích. Píšu kámošům, kundám a do toho poslouchám dvě báby vedle u stolu který už dvě hodiny srkaj dvojku červenýho. Tlak bude dneska v pořádku, jakmile vylezou z klimatizovanýho bowling baru tak je ten teplej jarní vzduch sejme. Je přede mnou víkend a já jakobych to ani nevnímal. Každej den je posledních pár dní skvělej. Potkávám lidi který jsem dřív odsouval na druhou kolej, stíhám hodně a efektivně pracovat a přitom se  bavím tím, že prostě jsem. Jaro ve mě vyvolává pocit si zamachrovat když jedu autem a proto stahuju okno a svoji oblíbenou muziku pouštim nahlas a je mi uplně u prdele jestli to někoho sere. Dneska jsem dvěma frajerům ukázal zvednutej palec jen proto, že měli skvělý auto. Oba dva se mi odměnili tím, že sem přes okýnko viděl jejich hrdej a spokojenej ksicht. Udělal jsem radost tím, že jsem ocenil něco co není moje. Udělal jsem to co češi nedělaj. Jsem superpozitivní a jsem si téměř jistej, že ani jehovistu bych dneska neposlal do prdele. Jen bych mu popřál hodně štěší, poslechl si jeho příběh a pak si šel dál žít svůj život. Včera jsem vypil dvě piva na kopci nad prahou s holkou, která byla tak strašně fajn, že bejt v nějaký sociální krizi tak se zamiluju hned. Jenže já krizi nemám, snídám horký kafe na terase a koukám na lidi co žijou dole, skejtuju v kuchyni a jsem si téměř jistej že do dvou měsíců si koupim svýho skejta a pujdu svý skills předvádět někam na letnou. Potkávám lidi který jsem  ještě nedávno miloval a zjišťuju, že všechno je to pryč. Nic mi nechybí, na nic nevzpomínám. Koukám dopředu a vím, že to co bylo tak bylo a pokud na to budu chtít vzpomínat, tak si přečtu svůj blog. Kralupy jsou vážně chcíplý město. Koukám se po baru a kromě babek u červenýho tady není nic, vůbec nic, barman odmaturoval pravděpodobně minulej rok, protože stejně kolem mě pobíhá a každejch deset minut se mě ptá jestli si něco nedám. S úsměvem odmítám protože cola a kafe ve větším množství by mě nutili chodit chcát. Píšu první jarní článek, dejchám první jarní vzduch a kdybych to měl nějak zakončit tak asi takhle… Je mi fakt skvěle… Bubak

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *