Select Page

Old timer

Sedím na prdeli v kanclu a leju do sebe už třetí kafe. Za zády mám okna a za okny je krásnej podzimní den. Možná až příliš krásnej protože slunce mě co chvíli zapálí do zátylku. Na stole je ochucená mattonka, hrnek s kafem ze kterého mi srdce mlátí jak po lajně kvalitního koksu a spousta věcí, které by se dali nazvat práce. Brožury, letáky, šanony plný něčeho co zatím ještě čeká na otevření. Nabíječka nabíjí iphone a hned vedle odpočívá další iphone, pevná linka to kontroluje z povzdálí. Kancelářské vybavení se ani nepočítá, to sem prostě tak nějak patří. Den utíká rychle asi jako všechny dny které se blíží do odevzdání čehokoliv. Výsledky se očekávají v pátek a ve vzduchu visí pocit, že samozřejmostí by mělo být i něco navíc. Kluku ukaž se, udělej něco z čeho se poserou. A tak tu sedim a dělám. Teda teď si dávám pauzu, místo oběda tady sepisuju sračky protože je to jedinej únik ze světa excelu. Mohl  bych si k tomu ještě napustit tu výřivku co mám v koupelně nebo si jít vedle na chvíli lehnout, ale jak říkám – kafe pracuje. Mám rád kafe když musím něco dělat nebo když mám příjemnou společnost se kterou ho piju. Sám od sebe si kafe neuvařim jak je rok dlouhej. Snažím se v tomhle směru být vzdělanej a tak pravděpodobně vím jak by mělo vypadat espresso, zároveň vím, že si vždycky objednávám espresso a ne presso jako většina českýho národa. Miluju espresso s pořádnou pěnou na povrchu, bez mléka s hodně cukrem, stejně tak miluju rozpustnou konzumní sračku půl na půl s mlékem do většího hrnku, tři lžičky kafe, dva cukry. Co jsem se nikdy nenaučil tak je pít kafe jako všichni ty chlapi který mě od mala provázej životem. Turka, dáme si turka, kůru, to je prostě chatařská klasika. A teď nemyslim takový vymačkaný kafe nebo překapávaný, ale čistě hrnek se třema lžícema rozemletýho kafe a horká voda. Nikdy bych si tu zalitou kůru nedal ani v půl druhý někde na kalbě jako bejvá zvykem. Nesnášim bordel v zubech z toho, jak už se člověk blíží ke konci nápoje. Loupnout si pořádnýho turka je pro mě stará škola, podle mě se do tý školy dostanu až začnu každýho o polovinu mladšího člověka oslovovat mladej, budu mít takovej ten nechutnej kašel z množství za život vypálenejch brk a když budu dejchat, bude to znít jako když spím. Když pujdu srát, bude to vědět celej barák, rakovina tlustýho střeva na mě bude číhat v předposlední zatáčce a každý sraní pro mě bude hlasitá a řídká slast. Při utírání prdele se tu a tam objeví krev protože hemeroidy budu mít už pěknejch pár let a budu na to srát. V tuhle chvíli si svýho turka užiju pokaždý kdy si ho uvařim. Věřim, že k němu rád zakousnu pořádnej kus žvance, ideálně tlačenku, sulc nebo jinou vepřovou bombu. Když nebudou prachy rád sáhnu i po veprový konzervě nebo lunchmeatu. Tohle je něco co jsem vždycky oceňoval na chlapech kteří jsou pro mě typický český hrdinové. Mezi zažloutlým šedivým knírem a zbytkem nezdravě vypadajícího obličeje se tu a tam při kašli nebo úsměvu objeví žlutočerný zuby, hadry voní hospodským mixem piva kořalky a cigaret a upgrade toho aroma nastane vždycky po šichtě kdy si do putyky zajdou zanadávat. Mladý vědí hovno, fotbal hrajou na hovno, vláda vládne na hovno a ta další bude vládnout na hovno taky, pivo je zas dražší, o cigárech ani nemluvim. Stará je na hovno, děcka sou na hovno a poslední kultura co navštívili je divadlo během let na základní škole. Už ani ten bigbit není co bejval a dost kámošů si vzala kmotra zubatá. Ještě, že to kafe je furt dobrý .

About The Author

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *